Adéla (47): Nepatřím do starého železa. Rodině jsem vytřela zrak a oni mě za to odsoudili

Adéla a její manžel šli po dvaceti letech společného života každý jinou cestou. Po rozvodu čelila Adéla ze strany rodiny posměškům, že zůstane už navždycky sama. Dělali si z ní legraci, že patří do starého železa a jen stěží si najde novou známost. Pak jim ale Adéla vytřela zrak. Přítele si skutečně našla, a ještě k tomu podstatně mladšího!

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Děkujeme Adéle, že nám poslala e-mail. Jsme rádi, že se svěřila se svojí zkušeností a rozhodla se o ni podělit nejen s námi, ale i s vámi. S jejím svolením proto příběh zveřejňujeme.

Všichni si mysleli, že zůstanu na ocet

„Rozvod s manželem byl jediný způsob, jak vyřešit naše několikaleté spory,“ vysvětluje Adéla. „Hádali jsme se snad kvůli všemu, proto bylo nejrozumnější, že jsme šli každý svojí cestou. Společných let nelituji, ale jsem ráda, že už to mám za sebou,“ dozvídáme se.

Adéla dále píše o reakci její rodiny, která byla toho názoru, že ve svých letech už zůstane na ocet. „Všichni mi dávali jasně najevo, že už jsem za zenitem a nového přítele si nenajdu. Byla jsem podle nich příliš stará,“ píše ublíženě.

Cítila jsem se nechtěná. Pak ale přišel někdo, kdo mě přesvědčil o opaku

„Ze strany rodiny jsem neustále čelila nejen posměškům, že patřím do starého železa, ale také otázkám, jestli už jsem si někoho našla,“ pokračuje ve svém vypravování Adéla.

„Na jednu stranu si ze mě dělali legraci, že zůstanu sama, na stranu druhou neustále vyzvídali, jestli už mě někdo ulovil,“ svěřuje se otevřeně.

„Lezli mi tím na nervy. Nejhorší ale bylo, že jsem začala podléhat jejich řečem a věřila tomu, že mě nikdo nechce. Cítila jsem se nechtěná a nežádoucí,“ píše smutná Adéla. Pak ale do jejího života vstoupil muž, který jí ukázal, že se její rodina plete.

Myslela jsem si, že je usadím do židlí. Oni mě místo toho odsoudili

Adéla si našla partnera, ačkoli tomu její rodina nevěřila. Aby toho nebylo málo, novému příteli bylo podstatně méně. Dělil je dvacetiletý věkový rozdíl.

A právě ten byl důvodem, proč Adélu její rodina odsoudila. „Když jsem jim Filipa poprvé představila, myslela jsem si, že je usadím do židle,“ píše Adéla.

„Doufala jsem, že jim zatnu tipec a přesvědčím je, že se ve mně mýlili. Jenže oni mě kvůli Filipovi odsoudili,“ stěžuje si. „Z celé situace jsem byla mimo. Moje očekávání bylo úplně jiné,“ vysvětluje.

Rodina nedokáže přijmout, že miluji mladšího muže

„Nikdo z mé rodiny mi lásku nepřeje,“ zoufá si pisatelka e-mailu. „Všichni si o mně myslí, že jsem zvrácená, když mám o tolik let mladšího přítele,“ vysvětluje.

„Od té doby, co jsem s Filipem, vztahy v rodině ochladly,“ píše, „už to není, co to bývalo. Jsem černou ovcí rodiny. A to jen proto, že jsem se zamilovala do mladšího muže,“ ukončuje svůj příběh.

Autor: Nikol Kolomazníková