Adéla (32): Ukradl si moje srdce: Bláznivě jsem se zamilovala a spálila za sebou mosty

Adéla se měla vdávat. Po šestiletém vztahu ji přítel Radim požádal o ruku a ona souhlasila. Moc dobře si uvědomovala, že už má věk na to, aby společně se svým snoubencem brzy založila rodinu. Společně plánovali početí miminka krátce po svatbě. To však ještě Adéla netušila, že se její život změní prakticky ze dne na den.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Plánování a příprava svatby probíhaly v plném proudu. Adéla společně s kamarádkou Zuzanou všechno společně vymýšlely, domlouvaly a zařizovaly. Pak se ale stalo něco, s čím Adéla rozhodně nepočítala.

Neměla jsem v hlavě nic jiného než svatbu

Od žádosti o ruku jsem nemohla myslet na nic jiného než na blížící se svatbu. Radima jsem milovala. Abych byla upřímná, poslední rok jsem si tiše říkala, jestli si mě vůbec chce vzít. Když mě překvapil prstýnkem a žádostí o ruku, v duchu jsem se doslova tetelila blahem.

Naplno jsem se ponořila do plánování svatby, která měla být zpočátku maličká. Čím více jsme se ale bavili o tom, koho na svatbu pozveme, tím se seznam svatebních hostů rozšiřoval. Nakonec to vypadalo, že naše svatba rozhodně malá nebude.

Kolega z práce mě chtěl trochu odreagovat

Můj kolega Honza si moc dobře všímal, že nežiji pro nic jiného než pro svatbu. Je pravda, že jsem se nedokázala bavit o ničem jiném, což samozřejmě chápu, že chlapa asi příliš nezajímá. Proto se jednoho dne rozhodl, že mě od toho plánování trochu odreaguje, a pozval mě na skleničku. Přítel byl zrovna na služební cestě, doma na mě nikdo nečekal, proto jsem s jeho pozváním souhlasila.

Najednou jsem v hlavě neměla svatbu, ale svého kolegu

Večer ve společnosti kolegy Honzy probíhal velmi příjemně. Zjistila jsem, že Honza je pohodový chlap. Druhý den jsem se přistihla, že už nemyslím na svatbu, ale že se mé myšlenky točí okolo Honzy. Zaskočilo mě to. I když jsem se snažila, nemohla jsem Honzu dostat z hlavy. Honza tomu příliš nepomáhal, v práci se okolo mě pořád motal, skládal mi jeden kompliment za druhým a neustále se mi dvořil.

Po dvou týdnech jsem si uvědomila, že jsem se do Honzy zamilovala. Nejdříve jsem se tomu chtěla bránit, mé city k němu ale byly stále silnější.

Vůbec jsem to neplánovala, ale prostě se to stalo

Aniž bych chtěla, na Honzu jsem myslela stále více. Dokonce jsem se na něho těšila, zatímco můj přítel mi začínal lézt na nervy. Pak jsem se Honzovi ke svým citům přiznala a on mě překvapil tím, že je opětoval. Pak už věci nabraly velmi rychlý spád.

Ze dne na den jsem svému příteli zrušila zasnoubení, vrátila mu prstýnek a s omluvou i slzami v očích jsem se ještě toho dne sbalila a odstěhovala. Honza si ukradl mé srdce a já kvůli němu prakticky ze dne na den za sebou spálila mosty.

Můj život se změnil. S bývalým přítelem se nevídáme, nedokáže mi to odpustit a já se mu nedivím. Svému srdci jsem však nedokázala poručit.

Autor: Nikol Kolomazníková