Zpověď dívky, která otěhotněla na základní škole: Někdy je prostě teta víc než máma

od Nikola Jaroschová
4 minuty čtení
tehotensky test
tehotensky test

Přinášíme vám příběh dívky, která bydlela se svou matkou v poměrně bouřlivém prostředí. Vždy u nich byla nějaká návštěva, střídali se tam strejdové, zpívalo se a popíjelo. Jednoho dne dívka vyrostla v hezkou slečnu, která si mohla z kluků vybírat. A to také dělala, užívala si svobody, kterou jí její matka umožnila. Na konci deváté třídy však otěhotněla a její život se od základu změnil.


Velké překvapení

„Nějak se stalo, že jsem koncem devítky zjistila, že jsem těhotná. Úplně jsem si nebyla jistá s kým a taky už bylo pozdě jít na přerušení,“ vypráví dívka. Nastoupila na střední školu a začaly se s matkou chystat na příchod miminka.

Zdroj: 123RF.COM

„A pak se mi brouček narodil, úžasný chlapeček. A já jsem se poprvé v životě zamilovala. Do něho. V naší veselé domácnosti jsem se o něj snažila starat, jak to jen šlo.“ Peníze na dívku a miminko brala matka, dívka se však svěřila, že to začalo „drhnout“, jelikož návštěvy u nich doma velké množství peněz propily. Doma byl velký hluk a malý neustále plakal.

Matka byla naštvaná a vzteklá, syna jí přestala hlídat. Z toho důvodu dívka přestala chodit do školy. „Přišla na nás sociálka, paní mi strčila svou vizitku. S mamkou jsme se dost hádaly. Že prý je ještě mladá a chce si žít. Nešlo to. Nakonec mě i s prckem, skoro bez peněz, vyhodila,“ svěřuje se dívka.

Těžký odchod

Zdroj: 123RF.COM

Dívka si do kočárku naložila vše, co pobrala, a odjela na sociálku. „Řekla jsem jí, že prostě nemám kam jít. Tátu neznám, babička nefunguje. A ona telefonovala a telefonovala a říkala pořád ach jo. Nakonec z toho bylo umístění do výchovného ústavu pro nezletilé matky. Že v žádném dětském domově pro mě a mého broučka není místo. Co mi zbývalo. Počkali jsme na sociálce pár hodin, než se vše vyřídilo, a pak nás soudní vykonavatel odvezl do pasťáku.“

Příchod do nového domova

Dívka se tak se svým synem zabydlela v novém domově. Vyprávěla, že ve skupině bylo dalších pět dívek s miminky. Nejvíce ji udivilo, proč se svými dětmi nechodí ven. Vysvětlení se jí však dostalo: „Jsme v trestu, zákaz vycházek, kočko, však poznáš.“

Dívka se synem ven jít mohla a taky toho využila. „Za svoji poslední stovku jsem holkám přivezla cigarety. Jako zápisný. A pak holky navečer slavnostně pokouřily z okna a načapala je noční vychovatelka. A já byla taky v trestu. Že jsem jim ty cigarety přinesla. Bylo to divný. Venku sluníčko, já byla zvyklá být pořád venku, procházka s kočárkem mně strašně chyběla. S holkami jsme se v tom stresu, jak jsme byly zavřený, hádaly,“ vypráví dívka.

Zdroj: 123RF.COM

„Ven nesmíme, broučku, hladila jsem svého malého fešáčka. A do toho se na mě přijela podívat ta moje sociálka. Jestli jsme jako v pohodě. Jen jsem se na ni dívala a nemohla mluvit, protože bych se hned rozbrečela,“ vysvětluje dívka. „Ach jo,“ zase řekla paní a kroutila hlavou. „Vydržíš to tady?“ dodala. „A teď jsem kroutila hlavou já a začaly mi stejně téct slzy. Bylo mi všechno strašně líto. Řekla mi, že kvůli broučkovi musím vydržet, že ještě něco zkusí.“

Příchod do Klokánku

„Nevím, jak to dokázala. Sehnala mi místo v Klokánku (zařízení Fondu ohrožených dětí), dokázala přesvědčit i soud, že tam to bude pro mě a broučka lepší. Víc jako domov.“ Dívka neměla takové výchovné problémy jako ostatní holky v pasťáku. Potřebovala jen dobrý příklad. Jednoho dne pro ni a syna přijeli z Klokánku a odvezli si je.

„Můj brouček se tady naučil chodit, s prvními slůvky se radostně chlubil všem zaměstnancům. Já se naučila vařit! Taky jsem zase začala chodit na střední, mrňouska mi pohlídaly tety. Klokánek se stal našim doopravdickým domovem na dva roky. A já za ně děkuji.“

Teď už má dívka vlastní domov, úplně obyčejnou rodinu. Jejím vzorem však zůstávají tety a to, jak se o ně staraly. „Někdy je prostě teta víc než máma.“

Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační.
Autor: Redakce ve spolupráci s Fondem ohrožených dětí – zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek

Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí, ve svých zařízeních Klokánek, pečuje o více jak 200 dětí s různými příběhy, které se neustále mění. Rádi se s vámi o ně postupně podělíme. Průměrná doba pobytu dítěte v našem zařízení je 6 měsíců. Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2020 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Za každý dar děkujeme a přejeme vám KRÁSNÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK.

Zdroj: Klokanek FOD


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články