Kateřina (66): Vstávám před svítáním a ještě v noci pracuji, ale neměnila bych

Kateřina byla od mládí úspěšná žena. Její rodiče pocházeli z vyšší sociální vrstvy, a tak bylo jasné, že i ona musí něčeho dosáhnout. Vysoká škola byla samozřejmostí.

Úspěch v práci ji doprovázel již od mládí

Ještě během studií dostala nabídku na velice zajímavé místo, kterou přijala. Když dva měsíce po promoci nastupovala na pozici asistentky, ani ve snu by si netroufla pomyslet, že jednou ve stejné firmě bude pracovat na nejvyšším postu. „Během let jsem se postupně propracovala přes vedoucí zákaznického oddělení a marketingovou ředitelku až k postu nejvyššímu,“ konstatuje Kateřina.

„Byla jsem zvyklá tvrdě pracovat a málo spát. Práci jsem obětovala i svůj osobní život. Rodiče mě do ničeho nenutili, vnoučata měli od mých bratrů, a tak jsem měla volné pole působnosti,“ vysvětluje. Práce pro ni znamenala všechno. Až jednoho dne nastal zlom.

Všechno změnila až nemoc

„Udělalo se mi najednou špatně. Točila se mi hlava, nemohla jsem dýchat a ucítila jsem silnou bolest na prsou,“ pokračuje Kateřina. Lékař z přivolané záchranky vyslovil podezření na infarkt a ihned odvezl Kateřinu do nemocnice. Tam si pobyla další měsíc. „Když mě dali zdravotně do pořádku, bylo mi doporučeno zvolnit tempo,“ smutně krčí rameny.

Po návratu do práce začala přemýšlet jinak než dříve

„Vrátila jsem se do práce, kde i beze mě všechno fungovalo, a začala jsem přemýšlet nad tím, jak jsem strávila svůj dosavadní život a co budu dělat dál,“ vypráví Kateřina. „Na děti a manžela už jsem byla stará, ale přesto jsem cítila, že v životě potřebuji nějakou změnu. Vypadnout na nějaký čas mimo Brno a přijít na jiné myšlenky,“ dodává Kateřina. Rozhodla se během měsíce.

Koupila malou chatu na jihu Moravy

„Kromě práce jsem vždycky tajně snila o tom, že budu mít vlastní statek. Nic velkého. Stačilo by mi něco podobného, jako měla babička, k níž jsme s bratry jako malí jezdili na prázdniny,“ osnovala plány Kateřina. Když se pak našla chaloupka u Břeclavi, okamžitě ji koupila. Pořídila si slepice, králíky, ovce a kozy, založila užitkovou zahrádku a snaží se žít soběstačně. „Vstávám dříve než do práce v Brně.

Zvířata se zkrátka neptají, chtějí nakrmit. Mnohdy ještě pozdě večer dodělávám poslední práce na zahrádce. Ale nelituju. Vidím za sebou okamžitě výsledky. Do práce v korporátu už bych se nikdy vrátit nechtěla,“ uzavírá čerstvá důchodkyně Kateřina.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Autor: Kamila Mertlová