Jediné, co si Markéta v životě přála, bylo dítě. Jenomže nenarazila na muže, se kterým by chtěla strávit zbytek života, a bála se, že kdyby otěhotněla a s otcem dítěte se později rozešla, mohl by jí zkomplikovat život. Nakonec se rozhodla zapomenout na rodinu a věnovat se nějaký čas práci a cestování. Brzy poté se jí splnil sen a ona se rozhodla podělit se o svůj radostný příběh s ostatními našimi čtenáři.
„Všechno se to vyřešilo tak nějak neplánovaně, samo. Jelikož jsem fotografka na volné noze, mám dostatek peněz i volného času. Práci spojuji s poznáváním, jezdím hodně do zahraničí, často i stopem, považuji svůj život za dobrodružství. Možná proto jsem nikdy nenašla muže, který by se mnou zůstal a se kterým bych založila rodinu,“ říká Markéta. „Přesto ale právě cestováním můj příběh začíná,“ dodává.
Po posledním rozchodu jsem vyrazila jen s batohem a fotoaparátem do Rakouska
Markéta miluje přírodu. Nepotřebuje cestovat nikam k moři ani do tropických oblastí, nejraději má čerstvý horský vzduch, skaliska a lesy. „Rakouské hory jsou krásné. Vždycky mi zlepší náladu udělat nějaké pěkné fotky přírody, ty potom ideálně dobře prodat a vrátit se zase zpět. Poté, co se se mnou rozešel přítel, měla jsem náladu přesně na cestování,“ vykládá Markéta.
Sbalila si proto batoh, sedla na vlak a vyjela směrem jejích oblíbených míst. „Kousek se vždycky svezu stopem, kousek jdu pěšky, jak se mi zrovna chce. Nejsem moc člověk, co by plánoval,“ říká čtenářka. „Jediné, co si musím předem najít, je ubytování. Tentokrát jsem využila jednoho soukromníka za hranicemi, který nabízel za pár korun přespání.“
Místo focení večerní popíjení. Domů jsem nepřivezla jen fotky, ale i pozitivní těhotenský test
Když Markétě muž nabídl místo přespání pozvání na skleničku, souhlasila. „Jak jsem říkala, jsem dobrodružná povaha a na cestách se mi stávají různé věci. Zvykla jsem si neobávat se hned nejhoršího. Muž byl milý, sympatický, měl spoustu svých problémů a vlastně jsme si docela rozuměli. Skončili jsme spolu v posteli, bylo to ale spíše z mé iniciativy než z jeho,“ přiznává.
Ještě týden se Markéta potulovala po Rakouské krajině. Další noci strávila už na hotelu několik kilometrů od původního místa. „Udělala jsem pár fotek, užila si krajiny a vrátila se domů. Že čekám dítě, jsem zjistila až po třech týdnech.“
Muž se o tom, že s ním Markéta otěhotněla, nikdy nedozvěděl.
„Dceři jednou řeknu pravdu, až tomu bude rozumět. Dnes jsou jí dva roky a je to to nejlepší, co mi život nadělil. Nemusím se strachovat, že by mi snad její otec chtěl komplikovat život, protože ani neví, že nějakou dceru má. A já jsem nejšťastnější matkou na světě, i když jsem kvůli mateřství musela omezit svou lásku k cestování.“
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
