Milena se v našem magazínu dočetla o lidech, kteří svou nemoc prožívají, kterým zhoršila život, kteří se bojí následků. Ona sama trpí závažným onemocněním, které ji komplet proměnilo. Rozhodla se svěřit se nám se svým příběhem, aby dala naději ostatním, kteří jsou na tom podobně. Ona se totiž rozhodla život nevzdat, naopak se ke všemu postavila čelem.
„Samozřejmě, že bych raději žila plnohodnotný život. Jenomže osud ke mně byl zkrátka krutý. Člověk by neměl přemýšlet nad tím, jak to bude dál. Měl by se zajímat o to, co je právě teď. Moje nemoc mě naučila věcem, kterým jsem se jako zdravá vyhýbala,“ vypráví.
Mám roztroušenou sklerózu. Rok od roku se horším. Přesto si každý den užívám víc než předchozí
Když bylo Mileně padesát, diagnostikovali jí roztroušenou sklerózu. Byla podle svých slov zdrcená a nechtěla několik dní s nikým mluvit. „Doktor mi objasnil, že se můj stav bude jenom zhoršovat. Začnu špatně chodit, budu mít problémy s pamětí, po několika letech se už nepostavím bez berlí, nakonec skončím na vozíku. Nemoc se dá zpomalit, nikoli zastavit,“ vzpomíná.
Celý týden byla zavřená sama ve svém pokoji. Nechtěla mluvit s manželem ani s dětmi. „Přemýšlela jsem o tom, co jsem udělala špatně, proč právě já tak trpím. Nakonec jsem se ale rozhodla, že už nechci promarnit ani den hloupým uvažováním o nesmyslech,“ vypráví čtenářka. „Když jsem konečně s manželem začala mluvit, jako první jsem mu řekla, jak moc ho miluji. Hned potom jsem mu oznámila, že bych chtěla na dovolenou do Turecka, kam jsme ještě ty prázdniny i s dospělými dětmi odcestovali.“
Od té doby dělám všechno naplno. S manželem se věnujeme rodinné firmě, hodně cestujeme, snažím se o samostatné fungování
Milena si sepsala seznam přání, který postupně zaškrtává. „Už jsem byla se svým mužem na hokejovém utkání, potápěla se s delfíny, projela se na lodi v Itálii. Některá přání jsou menší, jako třeba připravit si domácí sushi, jiná vyžadují čas a peníze,“ popisuje.
I když se její zdravotní stav zhoršuje, občas má bolesti a musí brát denně několik prášků, stále se snaží dělat vše pro to, aby si co nejvíce užila života. „Vím, že za pár let už budu sotva chodit. Dnes mi nohy slouží, i když se musím při chůzi opírat o berle. Dokud to jde, chci cestovat,“ říká.
S manželem Milena provozuje rodinnou firmu, kterou by jednoho dne rádi předali svým dětem. Kromě cestování a plnění si snů se proto manželé snaží udržet firmu v chodu a zajistit její slibnou budoucnost pro příští generaci.
„Vím, že mě nečeká nic hezkého. Ale byla by hloupost přemýšlet jenom o tom zlém. Jsem ráda na světě, mám ráda lidi kolem sebe a chci si užít, co mohu, dokud to jde. Doufám, že třeba má situace inspiruje někoho z čtenářů,“ dodává na závěr.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
