Monika vystudovala soukromou finanční školu. Předpokládala, že se jí díky tomu podaří najít dokonalou práci, kde by si vydělala slušné peníze, a zabezpečila tak svoji rodinu. Místo toho se ale s manželem stěhovali z místa na místo, a ona tak nikde nevydržela déle než pár měsíců. Nakonec skončila ve firmě, kde se stala sekretářkou, ačkoli podle svých slov měla už od začátku na víc.
„Pracovala jsem ve skladu s oblečením, jako prodavačka na kase, v call centru. Kvůli neustálému stěhování a potom starosti o malou dcerku jsem měla problém najít si stálou práci. Školu jsem přitom vystudovala s výbornými výsledky,“ svěřuje se Monika.
Nakonec jsme se s manželem usadili. Přes známého mi sehnal místo ve firmě
Když konečně Monika s manželem získali stálé bydlení, jejich synovi už bylo pět let. „Chodil do školky, já měla spoustu času, a navíc bydlíme kousek od Prahy, ve které je velká spousta příležitostí. Chtěla jsem konečně využít svých zkušeností ze školy. Proto se manžel poptal známých a našel mi místo v jedné firmě.“ Monika byla zaskočená nabídkou. Jedná se totiž o velkou prosperující firmu, a i když svým znalostem důvěřovala, neměla žádnou praxi v oboru.
„Brzy jsem zjistila, proč mě chtějí do takového podniku. Stala jsem se sekretářkou, která obsluhuje tiskárnu a vaří kávu.“ Ačkoli nebyla nakonec ze své nové práce tak unešená, rozhodla se zůstat alespoň, než si najde jiné místo. „Dělali si ze mě poskoka. Nestačila jsem dovařit jedno kafe a už jsem měla uklidit jiné, které někdo z kanceláře vylil na podlahu. Kdykoli se zasekla tiskárna, já měla na starosti její opravu.“
Dostala jsem příležitost připravit podklady pro jednu kampaň. Díky tomu si mě šéf všiml
Kromě papírování, přípravy kávy a opravy tiskárny měla Monika občas šanci napsat nějaký ten podklad pro ostatní pracovníky. „Obvykle to spíš byla žádost od někoho, kdo nestíhal. Nejednalo se o nic velkého. Až na jednu kampaň, která mi změnila život. Šéf za práci totiž velmi chválil kolegyni, která nakonec přiznala, že jsem z devadesáti procent psala složku já,“ říká Monika.
Když se nadřízený dozvěděl, že sekretářka je schopná takto skvěle popsat projekt, rozhodl se zadávat jí více podobných prací. „Z počátku mi nevěřil. Proto mi zadával spíše práce menšího rozsahu. Když ale zjistil, že už půl roku pracuji na postu sekretářky s takovými dovednostmi a znalostmi, nabídl mi lepší pozici a vyšší plat.“
Monika je nyní spokojená. To, že se rozhodla ve firmě zůstat, ji nakonec udělalo šťastnou. „Člověk se nesmí bát ukázat ostatním, co dovede,“ dodává na konec příběhu. „Kdybych dělala jen to, co se po mně chtělo, ještě teď bych vařila kafe a uklízela po ostatních.“
Monika
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
