Tamara (39): Udělala jsem velkou chybu! Hodného manžela jsem vyměnila za nezodpovědného floutka

Vdávala jsem se zamilovaná a s představou, že si beru toho nejlepšího chlapa na světě. Zanedlouho po svatbě jsem se ale vedle svého muže začala nudit. Večírky a párty jsme rychle vyměnili za večery u televize s plechovkou piva v ruce. Čím dál častěji jsem cítila, že potřebuji změnu. A pak jsem udělala chybu, které budu litovat do konce svého života.

Když jsem si Radima brala, měla jsem na očích růžové brýle. Vdávala jsem se ve čtyřiadvaceti letech, Radim byl o tři roky starší a v té době jsme oba dva byli jeden večírek za druhým. Jakmile ale tzv. spadla klec, stal se z Radima gaučový povaleč. A já se chtě nechtě musela přizpůsobit jeho životnímu stylu.

Naše životy se od základu změnily

Všechno začalo jít z kopce ještě před narozením prvního dítěte. Už tehdy Radim nestál o návštěvy oblíbených podniků ani kulturních představení. Když se narodila dcera Klára, zůstala jsem s ní doma a plně ji kojila do dvou let. Po narození druhé dcery Martinky se situace nijak nezměnila. Děti byly šťastné a spokojené, ale já jsem chřadla.

Dříve jsme každý víkend někde pařili a najednou se z nás stali typičtí rodiče, kteří po celém dni s dětmi odpadli večer na gauči. Prvních pár let mi to nevadilo, byla jsem vyčerpaná, že jsem neměla sílu na nic jiného. Ale jak holky rostly, začala jsem si uvědomovat, že mi starý způsob života chybí.

Chodila jsem se bavit sama. I když ne tak docela…

Několikrát jsem Radima přemlouvala, abychom dali holky mojí mamince a někam si vyrazili. Neměl zájem, raději seděl doma u televize, popíjel pivo a křoupal brambůrky. Holky rostly a mě přestalo bavit pořád se doprošovat svého muže o společnost. Když bylo Kláře deset a Martině osm let, poprvé jsem si vyrazila ven sama. Bylo to neuvěřitelné, zase cítit svobodu!

Od toho okamžiku jsem se chodila bavit pravidelně. Pokaždé sama, bez manžela. I když je pravda, že úplně sama jsem nebyla. Brzy jsem se seznámila s Honzou – typickým donchuánem, na kterého musely letět snad všechny ženský v baru. On měl ale oči jen pro mě. A já si s ním začala tajný románek.

Naivně jsem si myslela, že mě miluje.

Netrvalo dlouho a já se do Honzy zamilovala. Žila jsem vlastně dva současné životy – přes den jsem byla spořádaná matka a manželka, o víkendech nespoutaná dračice a nevěrnice. Vedle Honzy jsem se opět cítila šťastná, do mého života vnesl dobrodružství a vzrušení, které mi po boku mého muže chybělo. Naivně jsem si myslela, že i Honza mě miluje, proto jsem se odhodlala k tomu nejhoršímu, přiznala jsem manželovi nevěru a odešla od něho i od rodiny. Měla jsem přece Honzu…

…jenže jsem se přepočítala. Honzu vylekalo, že jsem se k němu chtěla nastěhovat, nechtěl se vázat a už vůbec ne se mnou. Měsíc poté, co jsem za sebou spálila mosty, jednoduše utekl. A mě zbyly akorát tak oči pro pláč.

Nyní bydlím na levné ubytovně. K manželovi se vrátit nemůžu, dost jsem mu ublížila. Honza o sobě nedal vědět, vůbec nic o něm nevím. Lituji svého chování, ale musím dát svému muži čas. Buď to v sobě zpracuje a odpustí mi, nebo se rozvedeme. Problém mám s penězi a dcery ke mně na ubytovnu nemohou. Už nikdy si nenechám zatemnit mozek zábavou a láskou, stejně vždycky vyprchá nebo uteče…

Autor: Nikol Kolomazníková