Na doporučení kamarádky jsem zkusila kartářku, ačkoli jsem na takové věci nikdy předtím nevěřila. Kartářka mě přesvědčovala o tom, že ten pravý na mě teprve čeká. Dokonce mi předpověděla, že se potkáme během následujícího půl roku a dohromady nás svede můj současný přítel. Uvěřila jsem jí a na její slova se upnula. Málem jsem přitom přišla o muže svého života.
Kamarádka Zuzana stále dokola básnila o kartářce, ke které pravidelně chodila už několik let. Nebylo dne, kdy by o tom v práci nemluvila a nesnažila se nás s kolegyněmi přesvědčit, abychom za ní taky zašly. Nakonec jsem se nechala přemluvit a za kartářkou skutečně vyrazila.
Na tyto věci jsem nikdy předtím nevěřila
Jsem spíše ten typ člověka, který stojí pevně na zemi a dívá se na svět reálnými očima. Proto jsem na kartářky, věštkyně a vše tomu podobné nikdy předtím nevěřila. Zuzana ale o dané kartářce mluvila tak dlouho, až mě nakonec přemluvila a já si u ní sjednala termín. V den naší domluvené schůzky jsem měla srdce samou nervozitou až v krku, ačkoli jsem se snažila sama sebe přesvědčit, že to všechno určitě budou jen bláboly.
Kartářka tvrdila, že můj současný přítel pro mě není ten pravý
Od kartářky jsem se během jedné zaplacené hodiny dozvěděla, že muž, se kterým v současné době žiji, pro mě není ten pravý. Ze svých karet se údajně dočetla, že toho pravého potkám v následujícím půlroce, přičemž našemu seznámení hodně dopomůže můj současný přítel. Nabádala mě tedy k tomu, abych do současného vztahu příliš mnoho investovala, protože tak či onak již velmi brzy skončí. Její slova zněla tak věrohodně, že jsem jí uvěřila a odcházela odtamtud s vidinou toho, že svého prince na bílém koni teprve poznám.
Začala jsem zanedbávat svého současného přítele
Slova věštkyně se mi tak vryla pod kůži, že jsem naprosto automaticky začala zanedbávat svůj současný vztah. Držela jsem se představy, že během následujících měsíců určitě skončí, proto jsem s přítelem začala trávit stále méně a méně času. Dávala jsem přednost vlastnímu programu před tím, abychom si společně zašli do kina nebo na večeři, a on změnu mého chování vnímal. Když se mě ale zeptal, jestli je všechno v pořádku, zalhala jsem mu a tvrdila, že se mezi námi nic neděje.
Byl přítelův kamarád opravdu ten pravý?
Asi dva měsíce po návštěvě věštkyně pozval k nám domů můj přítel svého dlouholetého kamaráda Honzu, který žil delší dobu v Americe. Okamžitě mě napadlo, jestli právě Honza není tím pravým, o kterém mi věštkyně četla v kartách. Dala jsem na její slova a začala mu nadbíhat. Vůbec mi v tu chvíli nedocházelo, že mé chování přítel celou dobu sleduje, a nenapadlo mě, jak moc mu tím ubližuji.
Více než měsíc jsem se snažila získat Honzovu pozornost, on mě však stále odmítal. Když jsem se mu doslova vnutila do postele, vyhodil mě se slovy, jestli jsem se náhodou nezbláznila. Tehdy poprvé jsem se od něho dozvěděla, že je ve skutečnosti gay a ženy ho ani trochu nezajímají. Byl to neskutečný trapas.
Musela jsem přítele získat zpět
Můj přítel se o mém pokusu vlézt Honzovi do postele samozřejmě ihned dozvěděl a reagoval na to rozchodem. Nedivila jsem se mu, co jiného jsem si také zasloužila? Teprve poté, co opustil náš společný byt, mi najednou došlo, že toho pravého jsem celou dobu měla přímo vedle sebe.
Musela jsem ho získat zpátky, ačkoli jsem mu hodně ublížila, a narušila tak naši vzájemnou důvěru. Uvědomila jsem si, že kartářka ani trochu neměla pravdu, ale já hloupá dala na její slova, a málem tak přišla o muže, který byl celou tu dobu pro mě tím pravým. Stálo mě to hodně sil, ale nakonec jsem se dočkala odpuštění. Ke kartářce mě už nikdo nedostane a svého přítele si odteď budu hýčkat.
Autor: Nikol Kolomazníková
