Kolegyně Jana se vždycky chlubila, jaký má doma poklad. Její manžel na nás působil doslova jako vystřižený z katalogu – pohledný, finančně zajištěný, věrný a zodpovědný. S kolegyněmi v práci jsme jí ho záviděly, naše partnery jasně převyšoval. Když vyšla najevo pravda, byly jsme rády za to, co má každá z nás doma.
Nebylo dne, kdy by Jana nestočila rozhovor na svého muže. O polední pauze nebo kdykoli během dne, kdy jsme se zrovna věnovaly práci. Neustále o něm básnila, vypravovala nám, jak několikrát spolu do měsíce chodí na večeře, že jezdí na wellness víkendy i pobyty na horách, často se chlubila, že ji manžel zahrnuje dárečky.
Nejednou jsem jejího muže srovnávala s tím svým
Kdykoli Jana o svém muži mluvila v tom nejlepším světle, nutilo mě to srovnávat ho s mým mužem. A vím, že jsem nebyla jediná, která v duchu porovnávala – i kolegyně se mnohdy zamyslely nad tím, proč naši partneři nejsou alespoň z poloviny takoví, jaký byl Janin manžel.
My jsme nejezdily na víkendové pobyty, dárky jsme dostaly maximálně tak na Vánoce a k narozeninám, naši muži měli své mouchy a k dokonalosti, o které jsme slýchávaly z Janiných úst, měli zkrátka hodně daleko.
Opravdu to všechno byla pravda?
Několikrát jsem si pohrávala s myšlenkou, jestli je to celé vůbec pravda. Znělo to totiž až moc pohádkově, upřímně se mi to nezdálo. Jana sice o svém muži básnila, stejně jako o luxusně zařízené domácnosti, která disponovala všemi vymoženostmi, ale nikdy nás k sobě domů nepozvala. S kolegyněmi jsme se proto rozhodly, že ji jednoho dne navštívíme – zrovna byla nemocná, omluvila se kvůli viróze a my ji chtěly překvapit.
Překvapené jsme však byli my.
Dokonalý manžel? Despota a tyran!
Čekaly jsme, že přijdeme do nóbl domácnosti, jak nám ji Jana popisovala. Když nám otevřela, nestačily jsme se divit. Jana měla na obličeji modřinu, z pláče byla oteklá a celá opuchlá. Očividně nás nečekala a my zase nečekaly, co ve skutečnosti uvidíme.
Domů nás nepozvala, vypadala vyděšeně. Začala koktat, že musíme jít pryč, než se její manžel vrátí z práce. Pokud by nás tam našel, zle by to dopadlo. Hned nám došlo, kde je pravda. Janin manžel nebyl dokonalý, naopak to byl despota a tyran, který Janu týral jak psychicky, tak fyzicky!
Nenechala si pomoci
Po týdnu se Jana vrátila do práce a tvářila se, jako by se nic nestalo. Nabídly jsme jí pomoc, ale ona ji odmítla. Nechtěla od manžela odejít, možná se ho příliš bála, před námi se zkrátka tvářila, že je všechno v pořádku a přesně tak, jak nám vypráví. My už ale známe pravdu. Když si ale nechce nechat pomoci, nebudeme ji nutit.
Možná sama jednoho dne pro pomoc přijde.
Autor: Nikol Kolomazníková
