Svého bývalého manžela jsem poznala v práci. Z počátku to byl jen můj šéf, po mém povýšení jsme ale začali trávit hodně času v jedné kanceláři a časem jsme se dali dohromady. Po práci jsme hodně chodili na večeře a pracovní jednání, která se brzy změnila v soukromé schůzky.
Pod záminkou společné práce jsme dělali úplně všechno, začala jsem trávit večery u něj doma, u práce ale zůstalo jen málokdy. Sbližovali jsme se, až jsme se nakonec sestěhovali, vzali a pořídili si malou dcerku.
Během mateřské mluvil hodně o práci. Měla jsem pro to pochopení
Zdroj: 123RF.COM
Jelikož jsem se ve firmě stala pravou rukou svého muže, chápala jsem, že mi doma vyprávěl, co všechno se ve firmě děje. Chyběla jsem mu, navíc jsem potřebovala být informovaná. Pracovala jsem totiž částečně i z domu. Každý den jsme proto večer probrali, co nového se v práci událo a na čem je potřeba zapracovat.
Starat se o dcerku jsem zvládala, práce jsem neměla zase tolik, navíc malá Lenička byla opravdu hodné a klidné dítě. Takže jsem celou mateřskou strávila stereotypem starostí o dítě a večerní dvouhodinovkou práce.
Myslela jsem, že se po mém návratu do firmy leccos změní. Mýlila jsem se
Když jsem se vrátila do firmy a mojí dceru začala pravidelně hlídat její babička, myslela jsem, že s manželem budeme mít opět víc času na soukromý život. Jenomže opak se stal pravdou. Nejen, že na mě kladl velmi náročné požadavky ve firmě, ale i po večerech mluvil jen a jen o práci. Ptala jsem se ho, proč si někdy nenajdeme i jiný společný zájem. Nedokázal odpovědět.
Napadlo mě z firmy odejít a začít pracovat jinde. Myslela jsem, že když oddělíme práci od soukromí, náš vztah to posílí. Zprvu byl spíše naštvaný a nevrlý, brzy se s mým záměrem ale smířil. Jenomže vztah to jenom zhoršilo. Nejprve chtěl všechno o mé firmě vědět. Pořád se kasal, že jeho práce je lepší, srovnával naše pozice a říkal mi, že s jeho firmou jsem se měla líp. Nakonec jsme přestali mluvit úplně. Kdykoli totiž přišla řeč na práci, já se zvedla a odešla. Jenže on nic jiného neuměl.
Snažila jsem se s ním řešit dceru, moje soukromí, kamarády. Jeho ale nic než ta firma nezajímalo. Když jsem podala žádost o rozvod, jako by se ho to ani nedotklo. Dokonce ani o dcerku bojovat nechtěl. Na dělení majetku jsme se dohodli s klidem, vlastně mi dal víc, než jsem potřebovala. Celé to z jeho strany proběhlo tak nějak bezcitně, jako by mě nikdy nemiloval.
Žiji teď sama se svou pětiletou dcerou. Pracuji v malé firmě, vídám se s jedním mužem z úplně jiného oboru, protože nechci už nikdy udělat stejnou chybu. Skvěle si s ním rozumím a mám pocit, že teprve on je ten pravý. Když nad tím tak přemýšlím, s bývalým manželem jsem totiž nikdy neprožívala to, co teď s Petrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
