Mám obrovský problém někomu říci „ne“. I když vím, že nestíhám a mám plno věcí na práci, vždy ostatním vyjdu vstříc. Je to ubíjející, připadám si jako rotující střela a ve výsledku dělám vše na půl.
Pracuji sama na sebe už několik let a překládám pro různé firmy z francouzského jazyka. Jakmile po mě někdo něco chce, nejsem schopná odmítnout a nemám odvahu se tomu postavit. Nedokážu si stát za svým názorem, a když mě někdo o něco požádá, vždy ustoupím.
Nechci ostatní zklamat
Každý den pracuji z domova nebo z kavárny a někdy prosedím u notebooku i třináct hodin denně. Každá firma po mě chce něco jiného a dobře vědí, že je neodmítnu. Pěkně mě tato vlastnost štve a nevím si rady.
Moje denní rutina
Zdroj: 123RF.COM
Můj den vypadá asi tak, že i když mám živnost a mohla bych si korigovat svůj denní program, tak každé ráno brzo vstávám, abych vyvenčila sousedova psa. Po vyvenčení většinou zajdu do kavárny, protože změna prostředí mi pomáhá. Kolem poledne mi volá matka, která po mě něco chce. Dle jejích slov: „Práce z domova není přece práce“. Můžu si vzít den volna nebo to dohnat večer. Akorát, že mě volno nikdo nezaplatí a pak nestíhám plnit zadané termíny. Většinou mě zaúkoluje nákupem nebo plením na zahrádce. Tohle se opakuje téměř každý den, proto pracuji dlouho do noci a padám pak vyčerpáním do postele. O víkendech k tomu přibírám doučování francouzštiny dcery mojí sousedky – zadarmo.
Co už je přes čáru?
Navštěvuji kvůli mému problému psychologa, který se mi snaží pomoci. Neustále opakuje, ať si uvědomím, kde jsou mé hranice a co je pro mě nepřijatelné. Když je mi něco proti srsti, mám to zdvořile odmítnout. Hlavně se sebou nenechat zametat a manipulovat. Jsem vždycky plná odhodlání a když přijde na věc zaseknu se, a nakonec všechno odkývu.
Aby to celé nebylo málo, zvykl si na to i můj přítel. Je hodně dominantní a vyžaduje každý večer připravenou večeři a oběd do práce. Vlastně ani netuší, že nerada vařím. Mám asi strach z toho, že všechny kolem sebe zklamu a snažím se jim vyhovět. Přítel chce začít stavět náš dům hned vedle svých rodičů a já s tím maximálně nesouhlasím. Nakonec mě přemluvil, ale já se do toho nehrnu.
Nevím, kde se ten strach a nejistota berou. Situace se nejvíce vyhrotila, když přítel přišel s myšlenkou, že už by chtěl mít děti. Sbírám odvahu se mu postavit…
Autor: Monika Holemá
