Andrea si vždycky přála rodinný domek. Nebavilo ji totiž stěhovat se z bytu do bytu, platit nájemné a strkat tak peníze do cizí kapsy. Když se jí a jejímu příteli naskytla příležitost koupit pěkný rodinný dům, vynaložili veškeré úsilí, aby ho získali.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Společně se těšili na život v rodinném domku v pěkné vesnici. Jenže krátce po nastěhování toho začali litovat.
Rozhodovali jsme se mezi městem a vesnicí
S přítelem jsme se nemohli rozhodnout, jestli chceme hledat domek na vesnici, kde je větší klid, nebo jestli chceme zůstat ve městě, kde zkrátka máte všechno tak nějak po ruce.
Obě varianty měly něco do sebe. Nakonec to ale osud rozhodl za nás. Jednoho dne se totiž na internetu objevila nabídka, které se nedalo odolat.
Naskytl se k prodeji pěkný rodinný domek na vesnici, která byla od města vzdálená jen pár kilometrů. Daleko lákavější ale byla jeho prodejní cena.
Nemohla jsem se dočkat. Tohle byl můj sen!
Celý proces prodeje, přepisování a všeho toho papírování trval pár týdnů a mně to přišlo jako věčnost. Nedělali jsme nic jiného, než chodili z banky na úřady a zase zpátky.
Ale konečně to přišlo: stěhování! Díky tomu, že máme spoustu ochotných přátel, na které se dá spolehnout, jsme stěhování hravě sfoukli během jediného dne.
Nemohla jsem se dočkat, až si to v domečku pěkně zabydlím a udělám podle svého. Byl to sice starší domek, ale udržovaný, dvoupatrový – prostě můj sen!
Pohádka se proměnila v noční můru. Litovali jsme, že jsme domek koupili!
Nastal den, kdy jsme měli napůl mezi vystěhovanými věcmi a napůl mezi krabicemi strávit první noc v našem novém domově.
Představovala jsem si to úplně jinak. Noc sice byla klidná, ale ráno nás probudil hrozný rachot. Sousedi bydlící hned vedle v šest ráno začali řezat na cirkulárce.
Už když jsme se stěhovali, tak jsem si všimla, že v domě hned vedle nás bydlí Romové. Nemám nic proti nim a neházím je všechny do jednoho pytle. Ale naši sousedé hrdě dostáli pověstem, které o Romech často kolují. Hned první den po stěhování jsme začali litovat, že jsme domek koupili.
Sousedy si nevybereš. Ti naši nám kazí život
Řezání dřeva brzy ráno, hluk dlouho do noci, hudba puštěná nahlas, nepořádek, odpadky vyhazované přes plot na naši zahradu – to je jen malý výčet toho, co se sousedy zažíváme. A to v domku bydlíme teprve tři měsíce.
Říká se, že sousedy si nevybereš. Nám ti naši kazí život. Neberou ohledy, chovají se mnohdy neurvale, jsou sobečtí a nepořádní. A když se ozveme? Začnou dělat naschvály.
Už se nedivím, proč se dům prodával tak levně a proč ho nikdo nechtěl. Nechápu, že jsem si toho nevšimla, už když jsme se na domek byli dívat.
Asi jsem byla příliš zaslepená vidinou vlastního domečku, že jsem nekoukala nalevo ani napravo. Teď už je bohužel pozdě…
Autor: Natálie Kabourková
