Isabela (38): Vnoučata babičku nudila. Raději dělala něco, co mi hlava nebere

Stále více žen si uvědomuje, že mít babičku, která vnoučata čas od času ochotně pohlídá, ráda jim věnuje svůj čas a rozmazluje je láskou, je v dnešní době vzácnost. Pro někoho je to možná samozřejmost, pro jiného nedosažitelné přání.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Podobně je na tom i Isabela. I ta má totiž s jedinou babičkou svých dvou dětí jen samé trápení. Nejvíce ji mrzí, že se babička o vnoučata nezajímá, a raději než s nimi tráví čas jinak.

Doufala jsem, že bude typickou babičkou

Moje máma nikdy nebyla ten typ, který by se pro děti rozkrájel. Poznaly jsme to jako malé s mojí sestrou na vlastní kůži. Možná právě proto byly naše vzájemné vztahy chladnější.

Když jsem čekala první dítě, doufala jsem, že příchod prvního a zatím jediného vnoučete na svět moji matku změní. Že se z ní stane ta typická babička, která děti rozmazluje sladkostmi a která za zády rodičů dítkům podstrkuje peníze na hračky.

První syn se narodil a moje máma nezklamala. Nepřišla ani do porodnice, ukázala se na pár minut až tři týdny poté, co mě s malým Jiříkem pustili domů.

Stále jsem měla naivní představy a přání

Ačkoli se moje máma očividně nehodlala změnit, mě stále neopouštěly naivní představy a přání, že to třeba přijde až s druhým vnoučetem.

Moji kluci jsou od sebe necelé dva roky. Nyní je staršímu sedm let a mladšímu pět. Za celé ty roky je babička viděla jen velmi zřídka.

Moje plány, že je třeba čas od času pohlídá nebo že si je o prázdninách vezme, i kdyby jen na týden k sobě? Nyní již vím, že jsem byla opravdu velmi naivní!

Čas strávený s vnuky ji nudil. Raději si našla jinou zábavu

Několikrát jsem to nevydržela a svojí matce vyčetla, proč se o vnuky nezajímá. Čekala jsem od ní jakoukoli odpověď, ale to, co na mě při jedné z našich hádek vykřikla, to jsem nečekala.

Řekla mi totiž, že ji moje děti nudí. Prý se s nimi nemá o čem bavit. Nebaví jí hrát si s autíčky a předstírat, že je popelář – tuhle hru totiž můj mladší syn miluje.

Její slova mě ranila. Jasně, co bych taky čekala? Vždyť ani se mnou, jakožto s dítětem, moc času netrávila. Přesto mě to zabolelo, vždyť ty děti za nic nemohou.

Volný čas tráví nakupováním s kamarádkami

O své matce mohu prohlásit, že je to babička na baterky. Místo toho, aby se věnovala vnoučatům, chodí na nákupy nebo s kamarádkami vysedává v kavárnách, kde si dává kafe.

A vnoučata? Těm jednou za čas koupí nějakou hračku a myslí si, že tím dětem vynahradí, že na ně kašle.

Autor: Nikol Kolomazníková

Názor odborníka

Můžeme se jen domnívat, co se skrývá za chováním Isabeliny matky. Ne každý člověk má ony mateřské pudy nebo je na to citově vybavený a kontakt s dětmi ho baví. To je samozřejmě spíše výjimkou a obecně můžeme tvrdit, že většina prarodičů si kontakt se svými vnoučaty užívá. Existují dokonce studie, které ukazují, že kontakt dětí a seniorů má pozitivní účinek na psychiku pro obě strany.

Podle vyprávění paní Isabely to vypadá, že její matka se nezměnila, a že vždy byla spíše citově odměřená. Abychom se dopátrali příčiny jejího chování, vyžadovalo by to důkladnější prozkoumání nejen celé rodinné dynamiky mezi Isabelou a její matkou, když byla mladší, ale i samotné dětství její matky. Právě tam lze totiž mnohdy nalézt příčiny či důvody takového chování. Další možností je také specifický typ osobnosti nebo citová oploštělost, naučený strach vyjadřovat své emoce a spoustu dalšího.

Pokud však člověk chce dostat jednoznačnou odpověď, je zapotřebí navštívit psychologa či jiného odborníka, který je školený takovýmto tématem se zabývat a člověku pomoci.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog