Filip (23): Odmalička nám říkali, že se jednou vezmeme, a my se kvůli tomu nesnášeli. Teď je všechno jinak

Janu znám od chvíle, kdy jsem se narodil. Naše maminky byly nejlepší kamarádky a my spolu trávili hodně času. Už jako děti jsme z úst našich rodičů často slýchávali, že se jednoho dne určitě vezmeme. Natolik nás to otrávilo, že jsme se s Janou začali nesnášet a nemohli si přijít na jméno. Pak se Jana přestěhovala do jiného města kvůli studiu na střední škole a několik let jsme se neviděli. Znovu jsme se potkali až před rokem a najednou bylo všechno úplně jinak.

Moc dobře si pamatuji, jak otráveně jsem se tvářil, když mi máma kladla na srdce, že si kamarádku Janu jednoho dne určitě vezmu. Ona i její kamarádka totiž prohlašovaly, že by sňatek jejich dětí byl tím největším splněným snem. Na náš názor se ale nikdo neptal.

V dospívání jsme se nesnášeli

S Janou jsme spolu jako děti trávili opravdu hodně času, naše rodiny bydlely jen kousek od sebe, proto se naše maminky velmi často navštěvovaly. Jako dětem nám to nikterak nevadilo, dokázali jsme si pěkně hrát. Pak ale přišlo období dospívání, kdy se naše vzájemné vztahy změnily. Příliš tomu neprospěly ani časté řeči na téma svatba. Naše maminky si jednoduše usmyslely, že se vezmeme a tečka.

S Janou jsme si v té době nemohli přijít na jméno. Jeden druhého jsme začali přehlížet a ignorovat. Ani jednomu z nás se nelíbila představa, že bychom se měli vzít.

Několik let jsme se neviděli

Velmi mě potěšilo, když se Jana po dokončení základní školy rozhodla studovat v jiném městě. Znamenalo to pro mě, že ji nebudu vídat, protože musela bydlet na intru. Ulevilo se mi. Když Jana nebyla v dosahu, přestala moje máma řešit náš budoucí život, ačkoli si stále myslela, že jednoho dne změníme názor a zamilujeme se do sebe. Byl jsem tenkrát v pubertě a jejím názorům se upřímně smál.

S Janou jsme se několik let neviděli. Ačkoli se na víkendy vracela domů, já v té době víkendy trávil na nejrůznějších akcích s kamarády. Dařilo se nám vyhýbat se jeden druhému.

Už to není ta Jana, kterou jsem nesnášel

Před rokem nás osud opět svedl dohromady. Náhodou jsme se potkali v místní kavárně, kde jsem měl v první okamžiky problém Janu vůbec poznat. Za ty roky, kdy jsme se neviděli, se úplně změnila, byla opravdu krásná. Dali jsme se do řeči, naše dávné křivdy byly zapomenuty a my si toho odpoledne velmi příjemně popovídali. Jana souhlasila s tím, že bychom se ještě mohli vidět, proto jsme se začali pravidelně vídat a cosi se mezi námi změnilo. Najednou už to nebyla ta Jana, kterou jsem roky nesnášel.

Naše sympatie se ukázaly jako vzájemné, i Jana na mě změnila názor a už jí nevadilo trávit čas v mé blízkosti, jako tomu bývalo v době, kdy jsme byli oba puberťáci. Sám sobě jsem musel před nedávnem přiznat, že k Janě začínám něco cítit. Přeci jen jsme si byli velmi blízcí, znali jsme dobře jeden druhého. Věřím, že Jana to má vůči mně velmi podobně, proto si poslední dny pohrávám s myšlenkou, že bychom mohli splnit sen našich maminek a skutečně se vzít.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Autor: Nikol Kolomazníková