Petra (39): Bývalý spolužák mě pozval ven a já se cítila konečně chtěná. Poté vyšla najevo skutečnost

Ve svém životě neměla Petra podle svého vyprávění na muže příliš štěstí. Několikrát se zamilovala, ale buď jí vysněného muže přebrala kamarádka, nebo se po pár měsících vztahu ukázalo, že není až tak dokonalý, jak si myslela. Když se jí po několika letech ozval spolužák a pozval ji ven na kávu, myslela si, že je to rande. Skutečnost byla ale úplně jiná.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

„Napsal mi, že mě chce vidět, protože jsme se spolu dlouho nebavili. Vybral luxusní restauraci a sdělil mi, že večeři zaplatí. I když jsem netušila, proč si vybral zrovna mě, když se se mnou na škole skoro nebavil, byla jsem ráda, že o mě někdo po dlouhé době projevil zájem,“ vzpomíná Petra.

Objednal drahé víno a večeři o třech chodech. Penězi nešetřil

Večer začal podle čtenářky slibně. Přivítal ji fešák, kterého si rozhodně ze školy nepamatovala. „Pohledný muž v obleku vedle mě působil honosně, skoro jsem si připadala hloupě, že jsem si vzala jen sukni a halenku, a ne rovnou večerní šaty,“ přiznává. „Objednal nám drahé pití a nechal mě vybrat si jídlo o několika chodech. Vyptával se, jak se mám, co dělám, jestli někoho mám… Celé to působilo jako rande.“

Jenomže pak přišel zvrat. Po hlavním jídle se totiž začal spolužák zajímat o Petřino soukromí až příliš. Ale ne o její vztahy s rodinou či partnery, ale o finanční situaci. „Byla jsem tak zabraná do toho, jak je na mě milý, že jsem mu všechno řekla a ani jsem si neuvědomila, kam rozhovor směruje,“ přiznává Petra.

Nakonec vyšlo najevo, že mi chtěl jen vnutit finanční poradenství

Až po dvou hodinách rozhovoru Petře došlo, že se jí spolužák snaží vnutit finanční produkty, za které by mu měla platit. „Celé to bylo jenom letadlo. Pracuje pro firmu, která si ho najala, aby získával klienty. A on pod záminkou večeře zjistil, že nemám pojistku ani žádné spoření, a pokusil se mě přesvědčit, že to všechno potřebuji. Naštěstí jsem si včas uvědomila, kam to spěje,“ vypráví Petra.

Slušně svého spolužáka odmítla. Před ochodem jí ještě řekl, že by si někdy mohli večer zopakovat. „Svitla mi naděje, ale pouze do chvíle, než přiznal, že by i na další schůzce zkusil štěstí a třeba mě přesvědčil, že jeho pomoc využiji.“ Petra si ještě ten večer uložila jeho číslo tak, aby vždy věděla, že ho má ignorovat a v žádném případě na něj nereagovat. „Od toho dne mi několikrát volal, ale já už vím, že se s ním vidět nechci. Nečekala jsem, že když se konečně budu těšit na rande, dopadne to tak tragicky.“

Autor: Šárka Cvrkalová