Ke změně zaměstnání mě dovedl stereotyp, který jsem v bývalé práci jakožto šéfkuchař v jedné restauraci zažíval. Nemluvě o tíze zodpovědnosti, která ležela na mých bedrech. Rozhodl jsem se odejít a našel si práci v jiném oboru – začal jsem pracovat v jedné reklamní agentuře. Velmi mě překvapilo, že mi nebude šéfovat muž, ale žena. Zpočátku jsem si myslel, že mi dává zabrat jen proto, že jsem tam nový. Později se ukázalo, že k tomu měla úplně jiné důvody.
Radima už nadále nebavilo zastávat funkci vedoucího šéfkuchaře v jedné hojně navštěvované restauraci. Během našeho rozhovoru se totiž přiznal, že už měl dost chaosu, stresu a povinností, jež na něho v bývalé práci dennodenně nakládali. Když měnil povolání, myslel si, že to bude něco nového, že si odpočine. To však netušil, že si na něho zasedne jeho nová nadřízená.
Měl jsem za to, že mě chce pořádně zaškolit
„Práce v reklamní agentuře byla moje čtvrtá v pořadí,“ vysvětluje Radim, který se po škole chvíli věnoval programování, kterému se vyučil, poté nastoupil jako skladník do jednoho obchodu, následně pracoval několik let na pozici šéfkuchaře. Nyní, jak on sám říká, zakotvil v jedné reklamní agentuře a velmi ho zaskočilo, že mu bude šéfovat žena.
„Doteď jsem byl zvyklý, že jsem měl nad sebou samé chlapy,“ pokračuje ve vypravování. „Šéfová mi několik prvních týdnů dávala pořádně zabrat a já si myslel, že všechny ty povinné přesčasy a hromada úkolů jsou jen proto, aby mě pořádně zaškolila,“ uvažuje Radim nahlas a vzápětí dodává, že v tom nakonec bylo něco úplně jiného.
Chovala se ke mně jinak než k ostatním
„Uplynula nějaká doba a já si všímal, že se ke mně Simona, moje nadřízená, chová jinak než k ostatním,“ překvapuje Radim vývojem událostí a my čekáme, jak situace pokračovala. „Nestalo se, že by na poradě shazovala něčí práci. Když už někdo udělal chybu, zpravidla mu to řekla někde bokem, v soukromí. Mně ale ne, mě shodila před všemi kolegy, a ještě navíc se tvářila, že z toho má radost,“ zatváří se Radim kysele.
Dále se od něho dozvídáme, že se kvůli častému ponižování a ztrapňování před kolegy cítil hloupě. Měl dokonce pocit, že si na něho začali ukazovat prstem a povídat si o něm, že je neschopný. Za všechno mohla nadřízená, které na Radimovi cosi vadilo, a proto mu to dávala pořádně sežrat.
Nechtěl jsem být ten, co si stěžuje a fňuká
Radimovi samozřejmě vadilo, že si na něho jeho nadřízená zasedla a dělá mu z práce peklo. Nechtěl ale před svými kolegy klesnout tak hluboko, aby si na ni stěžoval a byl za toho, kdo fňuká a žaluje.
„Dlouho jsem mlčel,“ přiznává Radim. „Za prvé mi to bylo trapné, za druhé jsem nevěděl, jestli bych vůbec někde našel zastání,“ vysvětluje. „Tak jsem se tvářil, že jsem v pohodě. Ale nebyl,“ sklopí hlavu. „Než abych všem přiznal, že mě šéfová šikanuje, čehož si stejně museli všimnout, prostě jsem odešel a něco si vymyslel,“ řekne po krátké odmlce.
V závěru vypravování, ještě než se s Radimem rozloučíme, se zeptáme, jestli vůbec ví, co k tomu jeho nadřízenou vlastně vedlo. Radim se usměje a překvapí nás tím, že až nějakou dobu poté, co z práce odešel, zjistil, že Simona byla jeho bývalá přítelkyně, na kterou se kdysi dávno, ještě na střední škole, vykašlal kvůli její kamarádce. Jak se ukázalo, stará křivda ji ještě nepřebolela. Když dostala příležitost se Radimovi pomstít, jednoduše ji využila.
Radim
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
