Alice (72): Za dobrotu na žebrotu: Přepsala jsem dům dceři a ona mě vystěhovala do zahradního domku

S paní Alicí se život příliš nepáral. Nejdříve před lety přišla o dítě, s manželem se proto o to více upnuli na dceru Dominiku. Poté přišla o manžela, s jehož odchodem se ani po letech nedokázala úplně vyrovnat. Aby toho nebylo málo, postihla ji zákeřná nemoc, s níž i v současné době stále bojuje. Kdekdo by si myslel, že je toho na jednu ženu možná až příliš. Ale ani tohle nebyla poslední kapka, kterou si osud na paní Alici připravil.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Osud mě za ta léta hodně zkoušel

Pokud bych měla zcela upřímně popsat svůj život, vydalo by to na román. Zažila jsem toho opravdu hodně. Dokonce i takové věci, které snad nikdo z nás ani zažít nechce. Ztráta dítěte je ta nejhorší věc, kterou můžete jakožto matka v životě pocítit. Abych těch ztrát neměla málo, přišla jsem i o manžela, který mi byl oporou. Na světě jsem tak zůstala pouze s dcerou Dominikou, ke které jsem se před lety možná až nezdravě upnula.

Po zdravotní stránce to se mnou šlo z kopce

Před rokem a půl mi diagnostikovali rakovinu. Nejdříve jsem měla chuť to vzdát – přeci jen bojovat s tak ošklivou nemocí v mém věku? Jedinou motivací mi byla vnučka Natálka, kvůli které jsem si řekla, že to ještě nevzdám. Po zdravotní stránce jsem na tom nebyla nejlépe, špatně jsem snášela naordinovanou léčbu a krátce po podání chemoterapie jsem začala být odkázána na svou jedinou dceru Dominiku.

Myslela jsem si a přála si, aby si mě vzala k sobě. Alespoň do chvíle, než se můj zdravotní stav trochu zlepší. Moje dcera však měla jednu podmínku.

Přemluvila mě, abych na ni přepsala rodinný dům

Dcera po mně chtěla, abych na ni přepsala náš rodinný dům, ve kterém jsme společně prožili mnoho dobrého. Své počínání odůvodnila tím, že kdo ví, jak to všechno bude, a podle ní bude nejlepší, když bude mít nemovitost v rukou někdo, kdo se v dnešní hektické době dokáže orientovat. Zdálo se mi, že mluví rozumně, proto jsem na ni dům, který jsme s manželem před mnoha lety vlastníma rukama vybudovali, nakonec přepsala.

A to se ukázalo jako největší chyba. Netušila jsem, že mě moje vlastní dcera zneužije, a nakonec se mnou bude jednat, jako bych byla kus hadru.

Vystěhovala mě do zahradního domečku

Po přepsání nemovitosti jsem se těšila, že se přestěhuji k dceři, kde o mě bude postaráno mnohem lépe, než když zůstanu sama v prázdném domě. Jenže to jsem se šeredně přepočítala. Místo stěhování k dceři do rodinného domku, ve kterém žila s vnučkou a manželem, mě společně se zetěm nastěhovali do jejich zahradního domku. Ten kvůli mně vyklidili, ale i tak mi zde dělá společnost nářadí a jiné haraburdí.

To jsem dopadla. Dcera má své jisté a od té doby se ke mně chová, jako bych jí byla na obtíž. Strašně mě to mrzí, že jsem se v ní tak zklamala.

Autor: Nikol Kolomazníková