Lucie a Hedvika byly kamarádky už od střední školy. Jedna pro druhou byla jako sestra. Když před čtyřmi lety Hedvika přišla o práci, přispěchala jí Lucie jako správná kamarádka na pomoc a zajistila jí místo ve firmě, ve které i ona sama toho času pracovala. Netušila však, jak se jí toto dobré gesto vůči kamarádce o pár let později šeredně vymstí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Kamarádka přišla o práci, nabídla jsem jí pomoc
Živě si pamatuji na ten den, kdy za dveřmi stála uplakaná Hedvika, která se mi o pár vteřin později svěřila s tím, že ji z práce vyhodili pro nadbytečnost. Zoufala si, že nebude mít na placení nájmu a dalších poplatků. Bála se také reakce naštvaného manžela.
Brala jsem jako svou povinnost kamarádce pomoci, proto jsem následující den zašla za svým nadřízeným a poprosila ho, jestli by Hedviku nemohl zaměstnat. Byla jsem mu vděčná, když mé prosbě vyhověl.
Společné zaměstnání nás s kamarádkou ještě více sblížilo
Hedviku znám už od střední školy, od té doby jsme jako nerozlučná dvojčata. Za ty společně strávené roky jsme toho hodně prožily. Společné zaměstnání nás však ještě více sblížilo, najednou jsme spolu mohly trávit o to více času.
Bylo velmi příjemné mít v práci spřízněnou duši. Nehledě na to, že pracovní doba po boku mé kamarádky rychleji utíkala.
Příležitost pro povýšení tu byla jen pro jednu z nás
Před necelým rokem se náš nadřízený zmínil o možnosti povýšení. Vyšší pozice by znamenala mnohem lepší finanční ohodnocení. Místo tam ale bylo jen pro jednu z nás. Neuměla jsem si představit, že bych měla se svojí nejlepší kamarádkou soupeřit o to, která z nás povýšení získá.
Proto jsem byla odhodlána se této příležitosti vzdát, pevně jsem věřila tomu, že to Hedvika vnímá úplně stejně. Myslela jsem si, že povýšení společně přenecháme někomu jinému. Šeredně jsem se spletla, Hedvika byla schopná jít přes mrtvoly, jen aby dosáhla vyšší pozice.
Aby dosáhla svého, byla ochotná riskovat naše přátelství
Svěřila jsem se Hedvice, že na to povýšení kašlu. Ona mi potvrdila totéž, tvrdila, že ani ona o to povýšení nestojí. Veškeré příležitosti jsem tedy vypustila z hlavy, to ale byla chyba.
Hedvika se totiž za mými zády vehementně snažila, aby to byla právě ona, koho nadřízený povýší. Netušila jsem, že mi dlouhé měsíce podkopává nohy a našeho nadřízeného přesvědčuje, že svoji práci kazím a schválně ji odvádím špatně. Když jsem se to dozvěděla od jiné kolegyně, požadovala jsem vysvětlení.
Hedvika všechno popřela. Došlo mi, že kvůli povýšení riskuje naše přátelství. A je jí to úplně jedno.
Přišla jsem o povýšení i nejlepší kamarádku
Před třemi měsíci nadřízený Hedviku povýšil. Vyšší a lépe placené pozice dosáhla na úkor toho, že mě před kolegy i nadřízeným dlouhé měsíce shazovala. Už jen tím naše přátelství velmi utrpělo, strašně jsem se v ní zklamala.
Nyní se s Hedvikou nebavíme vůbec, jakmile dosáhla vyšší pozice, začala se chovat namyšleně a nás vnímat jako podřadné zaměstnance. Přišla jsem tak nejen o povýšení, ale především o svoji nejlepší kamarádku.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Takovéto situace jsou vskutku nešťastné, člověk nejenže přijde o přátelství, ale ztratí i kariérní a finanční příležitosti. Je důležité neubírat na důležitosti dobrému gestu, když Lucie Hedvice pomohla ani samotnému poutu mezi nimi a přátelství. Minulost totiž nic nezmění a skutečnost je taková, že nějakou dobu mezi sebou Lucie a Hedvika měly podle tohoto příběhu skvělý přátelský vztah.
Nebylo by tedy vhodné na základě jedné zkušenosti zanevřít na všechny přátelské vztahy s tím, že nakonec stejně dopadnou jako tento, a že lidem nemá cenu vlastně vůbec věřit. Jedná se o jeden konkrétní případ s jednou konkrétní osobou. Žádné dva vztahy mezi lidmi nejsou naprosto stejné a není tedy na místě malovat čerta na zeď s tím, že víme, jak to zase dopadne. Je samozřejmě pravda, že jiné vztahy mohou také skončit špatně, avšak nikdo z nás nezná budoucnost a nemůže nám zaručit, jak to v budoucnosti bude.
Hedvice do hlavy nevidíme a můžeme se tedy jen domnívat, co jí vedlo k jejímu chování. Přátelství musí ovšem fungovat oběma směry a nelze si ho vynucovat. Pokud tedy druhý člověk zjevně nemá zájem o pokračování přátelství, pak je načase dříve či později takovouto skutečnost přijmout a jít ve svém životě dál, neboť nám koneckonců ani nic jiného nezbývá. Člověk může mít alespoň čisté svědomí a být vnitřně smířený s tím, že udělal pro jejich vztah maximum a nebyl tím, komu na jejich vztahu přestalo záležet.
