Alena (35): Přítel je zvyklý spát nahý, moje matka jeho zvyk nesnáší příliš dobře

Alena s Markem bydleli dlouhou dobu sami. Jenomže po smrti otce Alenina matka vážně onemocněla a kvůli dluhům přišla o dům. Na čas jí tak nabídli, že by mohla bydlet u nich. I když s tím Marek souhlasil, nedošlo mu, že bude muset některé své návyky s novou spolubydlící změnit. Opakovaně ho totiž ráno potkává na chodbě nahého, což vede vždy k hádkám.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

„Každý den zažívám to samé. Hádky mojí matky s mým přítelem. Nevím, na čí stranu se stavět. Už jsem z toho unavená,“ říká Alena na úvod příběhu. „Jenomže oba je mám ráda a nechci ani o jednoho přijít, tak mi nezbývá než je vzájemně neustále usmiřovat.“

Matka je nemocná, potřebuje pomoc

Po smrti Alenina otce nastaly její matce perné momenty. Nesla smrt těžce a začala pít. I když se nakonec ze situace dostala, její psychické zdraví se zhoršilo a ona nastoupila na léčbu do psychiatrické léčebny. Po propuštění byla Alena požádána, zda by se o matku nepostarala. Ta totiž neměla kam jít, jelikož jí byl mezitím kvůli dluhům zabaven dům.

„I když jsem na ni naštvaná, snažím se chápat, jak těžké to pro ni po smrti táty bylo. Navíc vidím, že se snaží, pravidelně bere prášky, přestala pít, je s ní i docela rozumná řeč. Proto jsme ji s Markem vzali k nám domů, alespoň dokud si nenajde podnájem. Jenže už je u nás skoro půlrok a nevypadá to, že by se chystala ke změně.“

Marek se odmítá omezovat. Můj problém je, že jsem až příliš chápající

Podle Aleny jsou její přítel i matka zvyklí každý na něco jiného a nehodlají své návyky měnit. „Matka chce každý den v poledne společný oběd. Pokud nejsme v práci, rádi jí to splníme. I když Marek zpočátku protestoval, nakonec se to naučil. Horší ale je jeho zvyk spát nahý. Každé ráno totiž vyrazí do koupelny, aniž by se oblékl. A když po cestě potká mámu, vím, že den bude plný hádek.“

Alena zkrátka nedokáže Marka přesvědčit, aby si na sebe vzal alespoň spodní prádlo. „On se nestydí. Když mámu potká, zkrátka ji pozdraví a vůbec neřeší, že ona jeho nadšený pozdrav neoplatí. Pak na něho vždy křičí, aby se oblékl, on se naštve, že si ve svém bytě bude dělat, co chce. A já jsem ten, kdo to urovnává, kdo prosí mámu, aby to neřešila, kdo prosí Marka, aby se příště oblékl.“

Podle Aleny ale ani jeden své slovo nedodrží a za pár dní se celá situace opakuje. „Jediným řešením je mámu odstěhovat. Jenomže s jejími financemi není možné, aby si platila vlastní nájem. A nevím, zda budeme s Markem schopni ji financovat až do smrti…“

Autor: Šárka Cvrkalová