Bedřich (46): Našel jsem způsob, jak manželce vykouzlit úsměv

Pravá láska se vždy ukáže včas. To tvrdí ve svém e-mailu Bedřich, který se nám svěřil s tím, jak si po letech opět získal přízeň své ženy. Když si ji bral, bývala to usměvavá milá žena. Jenže po letech se odcizili, ona se přestala usmívat, jako by ho už nemilovala. On udělal všechno pro to, aby jí opět vykouzlil úsměv na tváři a dokázal jí, že ji miluje. A nakonec to vyšlo. Poselství jeho příběhu zní: Nevzdávejte se tak snadno, když není boj ještě dobojován.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Vztahy, které se po čase rozpadnou jen proto, že si manželé přestali rozumět, nejsou v dnešní době až tak ojedinělé. Bedřich se přesto rozhodl, že bude bojovat do posledních sil. Nakonec se jeho snaha vyplatila. „Když jsme si se ženou přestali rozumět, bál jsem se, že ji ztratím. Zkoušel jsem toho hodně, a nakonec mi došlo, že tu nejlehčí cestu jsem měl celou dobu před očima,“ vzpomíná.

Po sedmi letech manželství už jsme spolu skoro nemluvili

Když si Bedřich Dášu bral, byla to láska, která měla trvat celý život. Jenomže po pár letech si pár přestal rozumět. „Náš život se přehoupl do stereotypu. Oba jsme pracovali přes týden od rána do pozdního odpoledne, večer jsme se spolu podívali na nějaký film, někdy se pomilovali. Ale byl to spíše zvyk než láska. Víkendy jsme trávili každý po svém,“ vykládá čtenář.

Jeho žena se brzy přestala usmívat, začala být ke všemu lhostejná, když jí vyznal lásku, tak pouze přitakala, místo aby ji opětovala. „Začal jsem mít pocit, že ji ztrácím. Tak jsem jí nosil květiny, zval ji do kina, vařil romantické večeře. Všechno přijímala a cítil jsem, že jí to lichotí, ale stále byla taková posmutnělá a já nemohl přijít na to, jak z ní opět udělat ženu, kterou jsem kdysi miloval.“

Stroj času sice nemám, ale vrátit se v čase můžu

Nápad, který se zdál zpočátku šílený, nakonec zafungoval. „Když jsem se svěřoval s problémy kamarádovi, řekl mi, že i on by někdy rád měl stroj času, aby se mohl vrátit do chvil, které tolik miloval. A tehdy mi došlo, že možná, když ženě připomenu, proč s ní jsem, všechno se změní.“

Ten den si vzal Bedřich v práci volno. Když jeho žena přišla domů, čekal na ni ve svém starém oblečení, se starou kytarou kolem krku, s objednanou čínou na stole. „Vypadal jsem strašně. Vařit umím taky lépe a kytaru mám dávno novou. Ale takhle mě poznala.

Když jsem začal hrát svoji vlastní písničku, co jsem jí tehdy složil, začala se smát a ptát se, co blbnu,“ říká hrdě Bedřich. „Objasnil jsem jí, že jsem jenom chtěl opět vidět její úsměv. Od toho dne mám pocit, že se všechno změnilo. Usmívá se na mě denně, dokonce mi sama od sebe říká, jak moc mě miluje. Jenom tu objednanou čínu mi vytkla, a tak od té doby zase raději vařím sám.“

Autor: Šárka Cvrkalová