Hana (36): Manžel se možná nakazil koronavirem. Karanténu dodržuje mimo domov, naše odloučení mě ničí

Když se všemi možnými médii začaly šířit zprávy o koronaviru, který se na začátku března objevil i u nás v České republice, myslela si paní Hana, stejně jako mnoho dalších lidí, že jí se nic z toho týkat nebude. Doufala, že celou situaci přečká a koronavirus se jí ani její rodiny nedotkne. Bohužel se spletla.Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Manžel mi volal do práce, že je možná nakažený

Můj manžel pracuje jako řidič autobusu. Každý den přijde do styku s desítkami lidí. I když už se u nás o tom virusu mluvilo a všude psalo, nemyslela jsem si, že se bude týkat i nás. Pak mi ale jednoho dne manžel volal do práce. Tón jeho hlasu mi napovídal, že se asi něco děje. Krátce nato mi manžel oznámil, že je možná nakažený.

Z práce se domů nevrátil, odjel ke své sestře

Zpráva od manžela pro mě byla jako blesk z čistého nebe. Popisoval mi, že se od rána necítil moc dobře, dokonce se mu zdálo, že má teplotu. V tu chvíli jsem si vybavila, že mi ráno před odchodem do práce říkal, že se necítí ve své kůži. Po telefonu mi také sdělil, že se domů nevrátí, nechtěl riskovat, že by nakazil mě nebo naše děti. Místo toho odjel ke své sestře, která bydlela sama a toho času byla zrovna v zahraničí.

Jsem ve stresu a neustále na sobě hledám příznaky

Je to teprve týden a manžel už mi moc chybí. Z práce si vzal dovolenou, vše konzultoval se svým ošetřujícím lékařem a ten mu sdělil, že je na testování ještě brzy. Nemá horečku, proto se s testováním na koronavirus ještě čeká. Celý týden jsem ve stresu a neustále na sobě hledám příznaky. Mnohdy si přijdu jako blázen. Teplotu si měřím několikrát denně a při každém zakašlání se děsím toho, že i já budu nakažená.

To odloučení mě psychicky vyčerpává

S manželem jsme spolu už jedenáct let a za celou tu dobu jsme nebyli odloučení déle než dva dny. Možná mě budete mít za blázna, možná dokonce za hysterku, mě to odloučení ale psychicky vyčerpává. Byla jsem zvyklá mít svého muže doma, nyní žijeme odděleně, a navíc v neustálém strachu, jestli to chytil, nebo ne.

Nákazy se bojím nejen proto, že moc dobře vím, co to s člověkem dokáže udělat, ale neumím si představit, že bych všemu tomu stresu vystavila i naše dvě malé děti. Manžel říká, že počkáme ještě pár dní a poté se uvidí. Jsem z toho všeho šíleně unavená.

Autor: Nikol Kolomazníková