Vojta (34): Z většiny lidí dělá alkohol hlupáky. Když se ale napiju já, dějí se věci, které by nikdo nečekal

Vojta se v mládí alkoholu spíše vyhýbal. Stačilo mu proto vždy jen málo, aby se dostal do stavu, na který jeho přátelé potřebovali třikrát více alkoholu. To mu zůstalo dodnes, ale on toho dokáže využít.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

„Stačí mi dva panáky rumu a ráno jsem schopný zapomenout na všechno, co jsem večer dělal. Přátelé říkají, že je to nesmysl, abych se tak snadno opil, ale mám to zkrátka nastavené jinak, aniž bych věděl, čím to je.“

Někdo pije pro radost, někdo se chce opít do němoty. Já piju, aby se mi dařila práce

Vojta pracuje jako programátor. Do firmy chodí od pondělí do pátku od šesti hodin do tří. Většinu práce ale potom dodělává doma, protože mezi ostatními se nemůže soustředit. To, že mu práce jde lépe od ruky v jeho bytě, má ale ještě jeden důvod.

„Na pracovišti se samozřejmě alkohol netoleruje. Jestli si dám doma k večernímu programování skleničku vína, to je ale už všem jedno,“ říká čtenář. „A já zkrátka pod vlivem alkoholu dokážu nečekané věci,“ chlubí se.

Podle Vojty je opilost stav, ve kterém se mu pracuje nejlépe. „Dám si dva panáky a do půllitru si naliju vodku s džusem. Než začne alkohol působit, sednu si k notebooku a začnu pracovat na složitých projektech.“

„Jakmile se unavím, jdu spát. Někdy odpadnu přímo na notebooku, obvykle ale skončím v posteli,“ popisuje.

„Ráno, když pak kontroluju, kolik práce mi zbývá, zjistím obvykle, že jsem udělal třikrát víc než ve firmě za několik hodin. Někdy si všechno pamatuju, jindy to s alkoholem přeženu a ani nevím, kdy jsem se dostal do peřin,“ přiznává.

Nikdy mi nebylo špatně, nikdy jsem neprovedl nic, čeho bych litoval

Vojta říká, že nechce skončit jako alkoholik. „Mám přítelkyni, která o mém stylu práce ví. Zpočátku se jí to nelíbilo, ale nakonec jsme se domluvili, že budu pít maximálně dvakrát do týdne. Nemohu pít každý večer, protože by to ublížilo mému zdraví, to dobře vím,“ říká.

„Občas, když se ráno probudím, říká mi má dívka, že mě do postele musela od stolu donést. Ale oba se tomu smějeme.“

„Možná je to zvláštní, ale jsem na své opilecké stavy hrdý. Navíc mi ráno nikdy není zle. Vždy vstanu a mohu jít normálně do práce. Zbytkový alkohol, který mám v krvi, nikoho nezajímá.“

Na veřejnosti Vojta nepije. Kdykoli jde do společnosti, objedná si nealkoholické pivo nebo limonádu. „Nikdy jsem se neopil mimo domov. Tedy pokud nepočítám pubertu. Slíbil jsem si, že s alkoholem budu opatrný.“

Zatímco ostatní pijí proto, aby se dokázali bavit, nebo jen proto, aby na něco zapomněli, Vojta využívá alkohol k dobré věci. „Jsem se svým stylem života spokojený. Nejspíš mám jen štěstí, že jsem se dokázal s pár panáky vodky takhle sžít,“ končí příběh.

Autor: Šárka Cvrkalová