Za Jonáše jsem se vdala před jedenácti lety. V té době jsem se soustředila na svoji kariéru – měla jsem slušně našlápnuto k tomu stát se ředitelkou jedné společnosti. Jonáš respektoval moji prosbu, že dokud nedosáhnu svého, nechci mít děti.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Po čtyřech letech našeho manželství se však ve mně cosi zlomilo. Kamarádky okolo mě měly děti a já po jednom také zatoužila. Jonáš s tím neměl problém, začali jsme se o miminko snažit.
Měsíc co měsíc jsem čelila zklamání
Ačkoli jsem zpočátku byla proti dětem, najednou jsem nedokázala myslet na nic jiného. Měsíc co měsíc jsem čelila zklamání, když mi těhotenský test vyšel negativní.
Jonáš se tvářil zaujatě, tvrdil mi, že ho to mrzí. Když jsem po dvou letech snažení, které vždy dopadlo neúspěchem, přišla s nápadem, že se necháme vyšetřit, nesouhlasil.
Podle něho bylo všechno na přírodě. Dokonce mi řekl, abych se na miminko přestala tolik soustředit. Uznala jsem, že jsem neřešila nic jiného, a dala na jeho slova.
Miminko se nám nedařilo další tři roky
Ačkoli jsem se vážně snažila, nemohla jsem v sobě potlačit touhu po dítěti. Roky mi přibývaly a mezi kamarádkami jsem byla jediná, kdo neměl rodinu.
Další tři roky jsme se snažili – opět marně. Byla jsem z toho již zoufalá, kolikrát jsem si připadala jako blázen. Můj život se točil okolo ovulačních a těhotenských testů.
Opět jsem na Jonáše naléhala, ať vyhledáme odborníka. Nesouhlasil, ba naopak mi vyčetl, že ho snad mám jen na to jedno. Zastyděla jsem se, protože to tak poslední roky vážně vypadalo.
Po letech mi řekl pravdu. Nemůžu uvěřit, že mi to udělal!
Před rokem jsem snahu o miminko definitivně vzdala a smířila se s tím, že máma nikdy nebudu. Byla jsem z toho hodně špatná, to nejhorší však mělo teprve přijít.
Když Jonáš viděl, že jsem najednou všechno vzdala a jak moc mě to sebralo, přiznal se mi k něčemu, co jsem absolutně nečekala.
Nemůže mít děti. Celé ty roky mě nechal měsíc co měsíc dělat si testy, přičemž ale moc dobře věděl, že vyjdou negativní. Strašně mi tím ublížil.
Beru to jako zradu. Podávám žádost o rozvod
Chování mého muže považuji za zradu, kterou mu nejsem schopna odpustit. Připadám si ponížená a podvedená. Ztracené roky už mi nikdo nevrátí, nyní se již na miminko necítím.
Podala jsem žádost o rozvod a od Jonáše odešla. Ačkoli se mi omlouval a své mlčení odůvodnil tím, že se za to styděl, neobměkčilo mě to. Tohle je pro naše manželství konečná.
Autor: Nikol Kolomazníková
