Monika (43): Kurýr mi přivezl do práce balíček. Jeho obsah vyděsil všechny mé kolegy

Monika netušila, že když si balíček nechá poslat do práce, bude se jí celá kancelář dívat pod ruce při jeho rozdělávání. Od toho dne slíbila sama sobě, že si nechá už všechno raději posílat domů, nebo vyzvedne na nějakém odběrném místě.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

„Jsem v práci skoro pořád, spíš mě kurýr zastihne tam než doma. Proto jsem si ten den nechala dovést poštu na adresu mého zaměstnání. Netušila jsem ale, že obyčejná krabička mé kolegy tolik vyleká. Až později jsem se dozvěděla pravdu.“

Šlo o plyšového medvídka mému synovi

„Syn měl mít narozeniny. Dlouho si přál jednoho konkrétního plyšáka, který se zkrátka dal sehnat jen přes internet. A tak jsem se rozhodla ho tedy objednat,“ vysvětluje.

„Když přišel balíček na mé jméno, celá kancelář zneklidněla. Nechápala jsem příliš proč, ale u dveří jsem si převzala kartonovou krabici a položila ji na stůl. Po nějaké chvíli mi došlo, že na mě všichni zírají.“

Když si Monika balíčku nevšímala, kolega se konečně odhodlal se jí zeptat, co si vlastně nechala dovést.

„Vysvětlila jsem mu, že je to jenom plyšák. Začala jsem balíček rozdělávat a když jsem opravdu vytáhla medvídka, čekala jsem, že konečně zvědavé zraky okolních zmizí. Spletla jsem se.“

Monika popisuje, že jí tehdy přišlo, jako by celá kancelář přestala dýchat. Jako kdyby se plyšového medvídka báli.

Až později ten den se dozvěděla, co se stalo kdysi a proč někteří přítomní mají trochu paranoidní myšlenky.

Hloupý film, říkala jsem si, že to snad nemohou myslet vážně

Když se Monika konečně dozvěděla, co se děje, bylo jí do smíchu. Zjistila totiž, že někteří její kolegové pravidelně pořádají filmové večery. Na jednom z těch nedávných prý ve filmech vybuchovaly balíčky s plyšáky.

„Šlo asi o nějakou kriminálku, kde vrah zabíjel oběti výbuchy. Jedním z nevybouchnutých zvířátek, které později pomohlo odhalit jeho totožnost, byl právě medvídek. Kolegové se mi samozřejmě snažili vysvětlit, že si dělají tak trochu srandu, ale v očích některých z nich jsem viděla skutečné zděšení.“

I když to podle Moniky celé zní jako nesmysl, její kolegové si očividně oddechli, když medvídka odpoledne dala do kabelky a odešla s ním z kanceláře.

„Tak trochu jsem měla pocit, že tu paranoiu přenesli na mě,“ dodává.

Dnes už je nicméně méďa na poličce v pokoji jejího syna. Když u něho Monika uklízí, občas po plyšákovi hodí kontrolním pohledem. Hloupá historka, která vyděsila její kolegy, jí nakonec prý možná přece jen trochu nahání strach.

Autor: Šárka Cvrkalová