Marie vychovává se svým manželem dcerku Helenku. Té je dnes devět let a chodí do třetí třídy na základní škole. Marii nikdy nenapadlo, čím se dcera baví ve volném čase. Až potom, co si přečetla její deník, vyděsila se, a dokonce se jí o tom všem i zdá.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Bydlíme na vesnici. Neměla jsem problém s tím, že si moje dcera chodila hrát k potoku mezi stromy s kamarády. Od nás tam sice není vidět, ale je to kousek a přišla vždy, když jsem ji zavolala domů. Donedávna jsem byla ráda, že má partu dětí, se kterými tráví čas,“ vypráví Marie.
V jejím deníčku jsem se dočetla něco strašného
„Že si dcerka píše deníček, jsem věděla. Sami jsme jí ho koupili k loňským Vánocům. Nikdy jsem ho ale nečetla. Až donedávna,“ přiznává se. „Uklízela jsem u ní v pokoji, a tak jsem ho našla ležet na stole. První stránky mě pobavily, psala je už před rokem, kdy sotva znala abecedu.“
I když se Marie nejprve smála gramatice a obrázkům, které Helenka do notýsku kreslila, příběhy na posledních stránkách ji vyděsily. „Nemohla jsem tomu uvěřit. Dcera se svěřila, že si u potoka hrají na veterináře. Ale jinak, než bych čekala…“
Jeden z chlapců, se kterými se Helena stýká, má doma hada. Rodiče ho krmí malými myšmi. On ale občas nějakou tu myšku přinese v krabičce k potoku, kde si s ní potom hrají. Pro ni to ale nikdy nedopadne dobře.
„Helenka se v deníku svěřuje, že myšku často operují. Že prý jí rozříznou bříško, a jelikož ji to bolí, tak moc píská. Všechno je to napsáno s dětskou nevinností, ale ve skutečnosti moje dcera popisuje, jak každý den týrají zvíře, které nakonec zemře.“
Zkoušela jsem s ní o tom mluvit. Zakázala jsem jí chodit k potoku. Prý jsem hrozná máma
Marie si ještě ten den s Helenkou promluvila. Ptala se jí, co je na tom pravdy a proč to dělají. „Odpověděla mi, že by zvíře stejně umřelo, protože je to potrava pro hada. Oni si prý jen hrají. Když jsem se jí snažila vysvětlit, že ty myšky trpí, vůbec mě neposlouchala.“
Své dceři čtenářka zakázala dál chodit k potoku a hrát si s dětmi. „Brečela, urazila se, řekla mi dokonce, že jsem strašná máma. Od té doby mě několikrát prosila, jestli může s kamarády ven. Nepustila jsem ji.“
Marie vše vyřešila tak, že postavila dětem na zahradě stan a pozvala je k nim na pozemek. „Mohou si společně hrát u nás, kde je mám na očích. Tady si žádné lumpárny nedovolí a Helenka už se v rámci možností odurazila. Já mám přesto dodnes noční můry.“
Čtenářce se několikrát zdálo o tom, jak její dcerka operuje malou bílou myšku. „Je mi těch zvířátek líto. Vůbec nevím, co to ty děti napadlo. Nikdy bych si nemyslela, že partička tak malých čistých duší může dělat něco tak otřesného.“
Autor: Šárka Cvrkalová
