Lenka se chtěla vdávat. Jejímu příteli se ale do těchto závazků příliš nechtělo, proto s žádostí o ruku dlouho otálel. Nepomáhaly prosby ani přemlouvání. Lenka už si začínala myslet, že se snad nikdy nevdá.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Mladá Lenka nám poslala e-mail, ve kterém se svěřila se svým zážitkem. Zatímco se její kamarádky jedna po druhé vdávaly, ona na vytouženou žádost o ruku stále marně čekala. Svého přítele milovala a chtěla si ho vzít, on se však z nějakého důvodu do svatby zrovna nehrnul.
Přemlouvala jsem ho, prosila, a dokonce i vydírala
Úvod Lenčina e-mailu začíná poněkud zvláštně. Přiznává se totiž k tomu, že v rámci dosažení svého cíle v podobě svatby přítele nejen prosila a přemlouvala, ale uchýlila se dokonce i k vydírání.
„Nejdříve jsem na to šla po dobrém,“ píše Lenka, „zkoušela jsem přítele přemlouvat. Když nepomohlo přemlouvání, začala jsem ho prosit. On si však i nadále stál za tím, že na svatbu máme ještě dost času,“ stěžuje si v e-mailu. „Proto jsem se uchýlila k něčemu, na co teď, když se na celou tu věc podívám zpětně, nejsem ani trochu pyšná. Vydírala jsem ho rozchodem,“ pokračuje.
Mezi kamarádkami jsem byla poslední ještě svobodná
„Moje kamarádky se jedna po druhé postupně vdávaly, zatímco já se nedočkala ani zásnubního prstenu,“ posteskne si Lenka. „Byla jsem mezi nimi poslední ještě svobodná, za což si mě mnohdy dobíraly.“
Lenka v e-mailu píše, že si dokonce začínala myslet, že si ji přítel zkrátka vzít nechce, a ona se tak nikdy nevdá. Pak se ale stalo něco, co naprosto zamíchalo kartami osudu.
Přítel mi byl nevěrný a prasklo to. Pak se začaly dít věci!
V e-mailu se dále dočítáme, že se provalila nevěra jejího přítele. Ačkoli šlo o jednorázovku, Lenku přítelova zrada velmi ranila. Netají se tím, že uvažovala o rozchodu. Na všechno okolo svatby, po které tak toužila, najednou zapomněla.
„Přítel mě strašně zklamal,“ píše nám Lenka. „Tvrdil mi, že to byl úlet a víckrát se to nestane. Já se ale cítila ublížená a zrazená,“ stěžuje si. „Při jedné z hádek jsem na něho vzteky vyprskla, že bychom se měli rozejít. Nevěděla jsem, co to s ním udělá a jaké věci se začnou dít!“
Požádal mě o ruku a souhlasil i s miminkem
Nevěra zahýbala nejen Lenčinou důvěrou, ale i svědomím jejího přítele. Ten se rozhodl, že Lenku požádá o ruku a na důkaz toho, že ji miluje, souhlasil i s tím, že by spolu mohli mít miminko.
„Jednou jsem se vrátila z práce a doma na mě čekaly lístky růží,“ píše Lenka. „Došla jsem do obýváku, kde stál přítel s krabičkou v ruce. Když poklekl, okamžitě mi došlo, co se bude dít,“ popisuje nám Lenka, jak probíhala žádost o ruku. „Samozřejmě jsem souhlasila. Nebyla to ale jen žádost o ruku, kterou mě ten den přítel zaskočil,“ pokračuje. „Dokonce mi řekl, že bychom si mohli pořídit miminko. Jeho nevěra mi zajistila svatbu i dítě,“ pochvaluje si šťastná Lenka.
Autor: Nikol Kolomazníková
