Karel (33): Přestěhoval jsem se do velkého města za lepší prací. Místo toho mě čekalo jedno překvapení za druhým

Karel byl do svých třiceti let zvyklý na klidný život na vesnici. Pracoval v nedalekém městě, kam dojížděl pět minut autem. Kvůli nedostatku financí ale změnil práci a nastěhoval se do garsonky v Praze.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

„Dnes už jsem si na velkoměsto zvykl. Ale prvních pár měsíců jsem myslel, že mi to za těch dvacet tisíc, co jsem měl najednou navíc, ani nestojí,“ přiznává. „Jako vidlák jsem to v Praze opravdu neměl snadné.“

Špatně jsem spal a platil jednu pokutu za druhou

První dva měsíce byl pro Karla největším problémem spánek. Nemohl si totiž zvyknout na kluk z ulice a světlo, které mu svítilo do obličeje. „Můj byt je v prvním patře. Přímo pod okny mi svítí lampa a billboard, na kterém běží posuvná reklama,“ říká.

Problém se světly sice Karel vyřešil tím, že si po čase koupil žaluzie. Hluk z ulice ho ale ruší dodnes. „Na auta už jsem si zvykl. Dokonce i v létě, když spím s otevřeným oknem, se to dá přežít. Ale často mi pod okny zpívají nějací opilci. A to je na mě příliš,“ popisuje.

Aby toho nebylo málo, hned první den v nové práci ho čekalo po příchodu k autu nepříjemné překvapení. „Nebylo kde zaparkovat, tak jsem stál na místě, kde to nebylo povoleno. Za oknem mě proto čekal lísteček a pět set korun pokuta.“

O dva dny později zaplatil Karel pokutu za vjezd do jednosměrky, protože se nevyznal v pražských ulicích a omylem najel někam, kde neměl co dělat.

„A k mojí smůle na místě zrovna byli policisté se špatnou náladou. Místo toho, aby mi pomohli, nechali mě zaplatit,“ říká.“

Ani bez auta jsem se pokutám nevyhnul. Navíc jsem začal mít problémy se sousedy

Karel brzy pochopil, že se po Praze vyplatí jezdit MHD. Koupil si proto měsíční lístek a začal do práce dojíždět metrem. Jenomže po měsíci a půl, když mu poklepal na rameno revizor, si uvědomil, že si nový lístek nekoupil.

„Platil jsem tehdy pokutu a od té doby si dávám pozor,“ říká. „Tím ale moje pražské trable neskončily.“ Karel totiž začal vést válku se sousedy, kterým se nelíbilo, že jeho pes údajně sám doma celé dny štěká.

„Hanz byl na vesnici zvyklý běhat kolem baráku. Myslel jsem, že už je starý a nemocný, a tak mu nebude méně pohybu vadit. Jenomže když jsem ho nechal celé dny doma, bylo mu smutno. A sousedé si začali stěžovat.“

Dnes už je Hanz podle Karla minulostí. Se sousedy se ale stejně příliš nekamarádí. „Sice už jim nevadí, že štěká pes, ale vždycky si najdou něco, za co mi vynadat.

Ať už je to našlapáno v chodbě, nebo boty přede dveřmi. Na Prahu jsem si sice zvykl, ale těch problémů s tím spojených bylo možná až příliš,“ končí vyprávění.

Autor: Šárka Cvrkalová