Iva žije na vesnici v rodinném domě. Se svým mužem se přistěhovali před deseti lety a od toho dne se znají s Antonínem, postarším pánem, který bydlí ve vedlejším domě. Donedávna si o něm nemysleli nic zlého, ale před časem vyšlo najevo, že není až takový svatoušek, jak se tváří.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Můj muž s každým hned vyjde. Proto si s Antonínem rychle padl do oka. Mně trvalo nějaký čas, než jsem souseda poznala, ale nakonec jsem usoudila, že je to milý starší pán, který žije sám, stará se o kocoura, malou zahrádku a pár slepic a nemá zapotřebí nikomu škodit,“ začíná Iva vyprávět.
Manžel ho přistihl, jak nám krade poštu. Mnohé to vysvětlilo
Iva vypráví, že jejich poštovní schránka není nijak zabezpečená. Nikdy by ji totiž nenapadlo, že by někdo na vesnici toužil po jejich dopisech a letácích. Jenomže se spletla.
„Byla to vlastně náhoda, že byl můj muž ten den doma a všiml si, jak jde ke schránce pošťačka. Pět minut po ní se k ní přiblížil soused, rozhlédl se kolem sebe, a když měl za to, že ho nikdo nevidí, prošel její obsah. Zpátky vrátil sotva polovinu, tak mi to manžel popsal,“ říká Iva.
Jelikož už se rodině několikrát stalo, že čekali psaní, které ale nedorazilo, dávali si několik dalších dní pozor. A opravdu se potvrdilo jejich podezření. Soused jim obden ze schránky sebral polovinu pošty.
Prý se nám chtěl pomstít za to, že mu náš pes ničí záhony
Iva chtěla se sousedem promluvit, nakonec se ale slova ujal její muž, který považoval Antonína za svého přítele. „Když jsme sousedovi řekli, že o všem víme, ani nezapíral. Naopak nám ihned oznámil, že náš pes mu ničí záhonky, a on nám tak chtěl jenom oplatit to, jak ho obtěžujeme,“ vysvětluje.
Podle Ivy ale pes k sousedovi na pozemky vůbec nechodil. A i kdyby, mohl Antonín něco říct, a ne zcela nesmyslně krást poštu. „Pravda je, že nám obvykle sebral jenom letáky se slevovými kupony, ale párkrát nejspíš i nějaký ten dopis. Tvrdil nám, že všechno vyhodil,“ dodává.
Iva i manžel se shodli na tom, že za celou situaci může především sousedův věk. Už dříve se o něm na vesnici povídalo, že má občas problémy s pamětí nebo že dělá nelogické věci. „Než aby se nám omluvil, hodil ještě vinu na nás. A to mě opravdu rozzlobilo.“
Od toho dne se Iva kontaktu se sousedem vyhýbá. „Manžel s ním mluví, snaží se s ním vycházet, ale já jsem mu slíbila, že pokud se to bude ještě jednou opakovat, nahlásím ho na policii. Kdo ví, co si z mých výhružek vzal.“
Autor: Šárka Cvrkalová
