Alena (53): Poslední den v práci mi kolegové připravili nezapomenutelné překvapení

Člověk si často neuvědomí, co má, dokud o to nepřijde. To je případ Aleny, která se nám svěřila s tím, že až odchod z práce jí otevřel oči. Nikdy ji totiž nenapadlo, jak moc na ni kolegové spoléhají a jak je důležitá. V kanceláři si hleděla jenom práce a netušila, co všechno bude její odchod pro kolektiv znamenat.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Nikdy jsem nebyla příliš společenský typ

Alenina práce spočívala v třídění dokumentů, přeposílání e-mailů, tisknutí projektů. V podstatě dělala sekretářku. Až na to, že nepracovala pro jednoho konkrétního člověka, ale spíše jako asistentka více lidí.

„Veškerá moje komunikace s nadřízenými byla prakticky on-line. V kanceláři jsem se jen pozdravila s kolegy, občas jsem jim pomohla se zaseknutou kopírkou. Sotva jsem je všechny znala jmény,“ přiznává.

Stejně tak se Alena vyhýbala společenským akcím, které firma pořádala. „Věděla jsem, že každý týden chodí kolegové v pátek po práci na společné pivo.

Nikdy jsem se ale nezúčastnila. Ani jsem s nimi nikdy nešla na firemní večírek. Zkrátka jsem si všímala jenom práce a nedošlo mi, že všechny v kanceláři můžu považovat za přátele.“

Udělali mi večírek na rozloučenou. Dokonce mi koupili dárek

Když Alena přišla svůj poslední den do práce, nestačila se divit. „Kancelář byla ověšená světýlky, stoly byly spojeny dohromady a na nich napečené buchty a sklenky s vínem,“ říká.

„Nevěděla jsem, co se to děje, když mi každý hned u vstupu začal podávat ruku. Až po pár gratulacích mi došlo, že mě berou za kamarádku a že jim budu chybět.“ Alena dostala od každého ze zaměstnanců nějaký drobný dárek. Dokonce jí koupili společně zájezd do lázní.

„Všichni si mě prý váží, protože pro ně dělám hodně. Bylo jim dokonce líto, že jsem se s nimi nikdy příliš nebavila. Došlo mi, že jsem promeškala příležitost se s nimi přátelit,“ přiznává.

„Až teď, když odcházím z práce a stěhuji se do jiného města, jsem si uvědomila, jak skvělí lidé to jsou. Nečekala jsem to. Teď toho lituji,“ popisuje Alena smutně.

Po odchodu z práce zůstala Alena po internetu v kontaktu s několika kamarádkami. Už delší dobu přemýšlí, že by je navštívila, nebo že by dokonce přišla na jedno pravidelné páteční pivo po práci.

„Myslím, že by to moje bývalé kolegy překvapilo, kdybych se tam najednou objevila. Ale nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad. Možná se se mnou všichni tak loučili jen z povinnosti. Ale měla jsem u některých pocit, že jsou jejich dary a přání opravdu upřímná.“

„Život je plný překvapení. Teď už chápu, že se věci mohou zdát jiné, než je tomu ve skutečnosti. Budu mít neustále oči otevřené a naučím se vnímat své okolí jinak,“ přiznává.

Autor: Šárka Cvrkalová