Žijeme na vesnici, kde k sobě všichni máme tak nějak blíž. Sousedské vztahy jsou tu velmi dobré, navzájem si pomáháme, zdravíme se již z dálky, neděláme si naschvály. Není to špatné, když se máte na koho obrátit. Na druhou stranu se ale ne nadarmo říká, že si vidíme až do talíře. V případě naší sousedky je to skoro až pravda.
Naše sousedka Jarmilka je žena v letech. Zůstala sama, manžel jí zemřel před šesti lety na ošklivou nemoc a ona se od té doby upnula na lidi ve vesnici. A především na naši rodinu, kterou má hned přes plot. Nejdříve jsme to tolerovali, protože nám jí bylo líto. Jenže to se svou pozorností v poslední době začala přehánět.
Neustále máme její pohled v zádech
Zdroj: 123RF.COM
Už se vám někdy stalo, že jste měli nepříjemně vtíravý pocit, že vás někdo sleduje? Já ano. V několika posledních měsících ho mám v jednom kuse a bohužel to není jen pocit. Jarmilka nás totiž neustále sleduje a její pohled tak máme ustavičně v zádech. Celý den tráví buď na lavičce u domu, nebo za okny, když zrovna počasí nepřeje. Přemisťuje se po domě nebo po zahradě podle toho, kde se zrovna nacházíme.
Jak vám chutnal oběd?
Zdroj: 123RF.COM
Není to tak dávno, co jsem po nedělním obědě vyšla na zahradu s košem vypraného prádla. Jarmila překvapivě už zase seděla na lavičce, úsměv od ucha k uchu. Pozdravili jsme se a já se dala do věšení prádla. To už sousedka popošla přímo k plotu a zaskočila mě otázkou, jak nám chutnala ta kačena, co jsem dneska pekla k obědu. Napadlo mě, že musela cítit z okna, jak to krásně vonělo, tak jsem přiznala, že oběd byl vynikající. Dál jsem to nechala být, jenže za pár dní se situace opakovala.
Byl čtvrtek odpoledne a já s dětmi trávila čas na zahradě. Jarmila zrovna tak. Přispěchala k plotu, dle jejích slov na kus řeči. A prý jaká byla rajská a jestli ji máme raději s knedlíkem nebo s těstovinou, zněla sousedčina otázka. Není si prý jistá, protože včera jsme ji měli s houskovým knedlíkem a dneska s vařenými kolínky. Její otázku jsem nechala bez odpovědi, sbalila děti a zmizela v domě.
Ví o každém našem kroku
Jakmile přišel manžel z práce, hned jsem se mu svěřila. Jarmilina nadměrná pozornost, ba dokonce až šmírování, mi totiž nebylo ani trochu příjemné. Ta ženská sledovala každý náš krok a přesně věděla, co máme k jídlu, co děláme. S manželem uvažujeme, že si necháme nainstalovat žaluzie nebo rolety, aby k nám domů neviděla jako do výkladní skříně. Kdo by totiž chtěl žít s pocitem, že ho sousedka šmíruje? Vždyť je to děsivé!
Autor: Nikol Kolomazníková
