Vilma se na dítě ještě necítila, mnohem raději by si život ještě nějaký čas užívala plnými doušky. Její přítel si ale miminko přál, proto na ni začal naléhat. Ačkoli to bylo proti jejímu vnitřnímu přesvědčení, nakonec nátlaku podlehla.
Vilma je velmi sympatická mladá žena, která na nás působí energicky a pozitivně. Když se dozvídáme, co se jí stalo, jsme smutní, že tak přátelskou a veselou ženu muselo potkat takové trápení.
Měla jsem úplně jiné plány, jak naložit se životem
„Celé to začalo před rokem,“ vzpomíná Vilma zamyšleně. „Tehdy se přítel poprvé zmínil o tom, že bychom už mohli mít dítě,“ vysvětluje. „Já ale měla jiné plány, jak naložit se životem,“ povzdechne si. Poté nám vypráví, že krátce předtím povýšila v práci, začala se věnovat lezení po stěnách, což byl vždycky její sen, měla toho tolik, čemu se chtěla věnovat, ale věděla, že s dítětem by se mnoha věcí musela vzdát. Proto přítele nejdříve s nápadem v podobě miminka odmítala, ten byl však stále neodbytnější.
Nemluvil o ničem jiném než o dítěti
Vilma se nám svěřuje, že její přítel nemluvil o ničem jiném než o dítěti. Kdykoli si našel příležitost, aby své přítelkyni ukázal, že miminko by jejich vztah jedině utužilo. Ačkoli Vilma zpočátku nesouhlasila a byla rázně proti, postupem času začala měknout. Nakonec s dítětem souhlasila, vysadila antikoncepci a svolila, že se budou o dítě pokoušet.
„V podstatě mi nic jiného nezbylo,“ pokrčí Vilma rameny, „přítel by mi nedal pokoj.“ Sledujeme Vilmu, jak na okamžik složí hlavu do dlaní, poté se narovná, hluboce se nadechne a je připravena ve svém příběhu pokračovat.
Když jsem otěhotněla, rozmyslel si to a odešel ode mě
„Asi po čtyřech měsících, co jsme se snažili, mi ráno nebylo dobře,“ zavzpomíná Vilma na den, kdy zjistila, že je těhotná. Dokonce se přiznává, že z těch dvou čárek na těhotenském testu měla radost, ačkoli byla na samotném začátku proti. Nemohla se dočkat, až tuto novinku oznámí příteli, a byla přesvědčena, že bude radostí bez sebe.
„Jeho reakce byla vlažná,“ zatváří se zklamaně. „Čekala jsem, že bude mít radost, ale on se spíše tvářil tak, že je to problém.“
Zbaběle zdrhnul a nechal mě v tom samotnou
Místo toho, aby se Vilmin přítel z jejího těhotenství radoval, od ní o pár dní později zbaběle utekl. Vilma jeho počínání ani trochu nerozuměla.
„Prostě byl jednoho dne pryč, když jsem mu volala, jen mi řekl, že na to nemá,“ krčí Vilma rameny. „Nechal mě v tom, chápete? Nejdříve chtěl dítě, když ho mohl mít, tak zdrhnul,“ kroutí hlavou, je na ní vidět zklamání. Nyní o něm prý nemá žádné zprávy, vlastně ani neví, kam šel nebo kde je.
Když se s Vilmou loučíme, přejeme jí hodně štěstí a především zdraví miminku, které se za pouhých pár týdnů narodí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
