Věra svého manžela miluje. Vždycky ho podporovala v tom, co měl nejvíc rád a čemu se chtěl věnovat – hudbě. Jezdila s ním po šňůrách, často střídala domov jen proto, že on chtěl žít bohémským životem.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Milující manželka se pro štěstí svého muže hodně obětovala a dělá to tak dodnes. Sama ale přiznává, že už jí docházejí síly.
Vzala jsem si hudebníka tělem i duší
Milan se pro hudbu narodil. Věděla jsem o jeho vášni k muzice už v době, kdy jsme spolu začínali. Uměl hrát krásně na kytaru a do toho zpívat tak, až to bralo dech.
Možná právě na to mě tenkrát dostal. Všechny kamarádky mi přítele s medovým hlasem záviděly a já se s ním chlubila, kudy jsem chodila.
Tři roky jsme spolu chodili, pak jsme se vzali. Věděla jsem, že si beru hudebníka tělem i duší, akorát jsem si neuměla představit, co život s ním bude obnášet.
Často jsme se stěhovali, manžel si chtěl užívat
Milan je nejen hudebník každým coulem, ale také bohém. Možná se jedno s druhým nevylučuje, každopádně na jeho životním stylu je to znát.
Pokud jsem o manžela nechtěla přijít, musela jsem se tomu přizpůsobit. Je to bohém, který se nerad váže k jednomu místu. Chce si užívat a poznávat svět.
Jelikož manžela miluji, souhlasila jsem s tím, že jsme se neustále někam stěhovali. Ať jsme bydleli kdekoli, manžela to přestalo po čase bavit, tak jsme se stěhovali znovu.
Jsem na něho pyšná, ale už mi docházejí síly
Když dal manžel před lety dohromady kapelu, které se začalo dařit, a fanoušci po nich šíleli, byla jsem na něho právem hrdá. Byla jsem pyšná, když stál na pódiu, zpíval a hrál. Fanoušci ho milovali!
Jenže to nebylo jednoduché. Často jsme jezdili na nejrůznější vystoupení. Manžel si užíval život hudebníka, neměl v podstatě žádné starosti.
Ty totiž padaly na má bedra. Nejhorší to pro mě bylo v okamžik, kdy mi řekl, že nechce mít děti. Protože děti jsou závazek a těm on se vyhýbá. A co jsem udělala já? Souhlasila jsem, protože jsem o něho nechtěla přijít.
Obětovala jsem to nejcennější
Manžel se i dnes vášnivě věnuje hudbě. Už se nestěhujeme tolik jako dřív, ale jinak se na našich životech v podstatě nic nezměnilo.
Stále nechce závazky. Proto jsem mu obětovala to nejcennější – svoji touhu stát se matkou. Pomohla jsem mu splnit si jeho sny, ale ty moje zůstaly zapomenuty.
Někdy lituji, že jsem si víc nestála za svým. Kdo ví – třeba kdybych manželovi ukázala, jak moc mi na dětech záleží, změnil by názor. Nyní už se ale na děti necítím. Docházejí mi síly.
Autor: Natálie Kabourková
