Vyrůstala jsem v rodině, ve které nic nefungovalo. Už jako dítě jsem byla svědkem častých hádek rodičů, kteří si nebrali servítky ani před námi, proto jsem mnohdy slýchávala, jak si vzájemně nadávají a vytahují i staré křivdy. Když mi bylo třináct, naši se po dlouhých letech plných hádek rozvedli a to mě utvrdilo v tom, že pravá láska neexistuje. Proto jsem se zařekla, že láska v mém životě nebude mít místo.
Tereza nikdy neměla vzor fungujícího vztahu. Její rodiče se často hádali, a nakonec se rozvedli. Nefungujících vztahů však bylo v Terezině životě více, ať už šlo o její sestru, nebo kamarádky, kterým nabízela rameno k vyplakání, když se s nimi rozešli jejich partneři. Proto Tereza slíbila sama sobě, že nedovolí, aby láska jednoho dne ranila i ji.
Pravá láska? To je lež!
„Všude slýcháváme o pravé lásce, a že na každého z nás někde čeká ten pravý,“ odfrkne si Tereza znechuceně a zavrtí hlavou, „všechno jsou to jen sprosté lži.“ Tereza se netají tím, že na reklamní triky prodejců nikdy neslyšela, naopak se vždy divila těm, kteří jim na to dokázali skočit jako mouchy na lep.
„Kolem sebe jsem viděla jeden rozpadající se vztah za druhým,“ vysvětluje, co ji dovedlo k přesvědčení, že láska je jen fraška. „Moji rodiče byli rozvedení, sestra dvakrát vdaná, kamarádky prožívaly jedno milostné trápení za druhým. Tohle nebylo nic pro mě,“ dodává.
Vyhledávala jsem pouze nezávazné vztahy
Z dosavadního vyprávění si o pohledné Tereze začínáme vytvářet obrázek jako o ženě, která se vztahům vyhýbala širokým obloukem. Rychle nás proto vyvedla z omylu a vysvětlila, že vyhledávala pouze nezávazné vztahy, do kterých láska nepatřila.
„Měla jsem několik mužů, nechápejte to tak, že bych ve svých skoro čtyřiceti letech byla nepolíbená,“ směje se a její smích je nakažlivý. „Neměla jsem zájem o vztah, jen jsem si chtěla užít, uspokojit jisté potřeby,“ spiklenecky na nás mrkne a my okamžitě pochopíme, na co Tereza naráží.
Začala jsem věřit na něco, o čem jsem byla přesvědčena, že neexistuje
„V rámci uspokojení svých potřeb jsem navázala milenecký poměr s Jirkou,“ pokračuje Tereza a odhaluje nám tak další část svého příběhu. „Mezi námi to mělo být čistě jen o posteli, chápete mě,“ hodí po nás očkem, ale pak přiznává, že vedle Jirky začala cítit něco, čemu se celý život bránila. „Jirka byl pozorný, hodný, něžný, ohleduplný,“ zasní se na malý okamžik Tereza, „s ním to nebylo jen o pár hodinách v posteli.“
Tereza se nám svěří, že po boku Jirky začala věřit na něco, o čem byla celý život přesvědčena, že neexistuje. Jirka jí ale ukázal, že i láska může mít v jejím životě své čestné místo. A Tereza mu nakonec dovolila, aby ji o existenci lásky přesvědčil.
„Tak se to prostě stalo,“ vydechne Tereza, „zamilovala jsem se, i když jsem si myslela, že to snad ani neumím,“ směje se. „Vedle Jirky jsem šťastná a spokojená tak, jak to je. Snažím se neřešit, jestli nám to vyjde, nebo jestli se rozejdeme,“ říká. „Beru to tak, jak to je. Žiji přítomností a lituji, že jsem s tím nezačala už dávno,“ uzavírá Tereza svůj zajímavý příběh, který možná i někoho z vás přesvědčí, že bez lásky by to v našich životech zkrátka nebylo to pravé ořechové.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
