Tamara (38): Manžel byl hodný chlap, ale hrozná držgrešle. Po patnácti letech jsem od něho utekla, už se to nedalo vydržet

od Luboš Klouček
2 minuty čtení
zena 8
zena 8

Radka jsem si brala z lásky. Bylo mi teprve dvaadvacet, když jsme se poznali, a už tehdy jsem věděla, že je to muž pro život. Po roce jsme se brali a je pravda, že hned od začátku manžel držel naše společné finance hodně zkrátka. Svatba byla krásná, ale nemohla jsem si tzv. vyhazovat z kopýtka a spousty věcí a plánů jsem se musela vzdát.


Manžel je moc hodný chlap, ale má své mouchy

Radek je moc hodný chlap. Splnil by mi, co by mi na očích uviděl. Ovšem stejně jako každý jiný chlap i on měl své mouchy, tou největší byly peníze. Ačkoli by se láskou rozdal, peníze držel velmi zkrátka a nerad je utrácel. Každou korunu obrátil minimálně třikrát, než se ji skutečně rozhodl investovat. Ať šlo o vybavení domácnosti nebo třeba koupi auta, vždycky přemýšlel a čekal až do poslední chvíle, než se k něčemu opravdu rozhoupal.

Museli jsme mít společný účet

Krátce po svatbě manžel rozhodl, že budeme mít jeden účet. Svůj jsem musela zrušit, veškeré peníze tak chodily na účet Radka. Zpočátku mi to ani tak moc nevadilo, nebo jsem si spíše neuvědomovala, co všechno to pro mě bude znamenat. Záhy jsem na to ale přišla. Kdykoli jsem něco chtěla, musela jsem se zeptat. A ne vždycky mi bylo vyhověno.

Zdroj: 123RF.COM

Když jsem chtěla nové oblečení, musel se manžel přesvědčit, že to stávající už opravdu nestojí za nic. A když usoudil, že mám co na sebe, zakázal mi utrácet. Když jsem chtěla jít s kamarádkou na víno nebo třeba do kina, musela jsem získat svolení. A když se mu zdálo, že vyjít si třikrát do měsíce je moc, prostě mi peníze nedal.

O všechno jsem prosila

Postupem let jsem se naučila, že když něco chci, musím manžela poprosit. Po několika letech mi přišlo už tak nějak automatické, že jsem se vším chodila za manželem. Nebudu lhát, že mi někdy nevadilo, že o penězích, které jsem si vydělala, rozhodoval on a já se o ně musela doprošovat. Oči mi ale otevřely až kamarádky, kterým se to zdálo hodně přes čáru.

Často mi říkaly, že jsem hloupá, když vydělávám peníze, od pondělí do pátku se dřu v práci a ve finále nemám ani svoji vlastní peněženku. Na co taky, když peníze měl manžel? Když jsem nějaké chtěla, dal mi přesně na korunu takovou částku, kterou jsem po něm žádala. A když mi něco zbylo? Musela jsem to vrátit. Kamarádky mi řekly, že bych měla dostat rozum. A já ho opravdu dostala.

Musela jsem utéct

Budu se opakovat, když řeknu, že Radek je opravdu hodný chlap. A on skutečně je. Tolik let po jeho boku, které byly plné žadonění o peníze, které byly svým způsobem mé, mi ale přišlo dost. Z manželství jsem doslova utekla. Konečně mám své peníze a můžu o nich rozhodovat sama. Pro někoho samozřejmost, pro mě absolutní svoboda.

Tamara, Brno

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články