Tamara už několik let pracuje jako administrativní pracovnice ve větší firmě. Jak už to tak ve větších firmách bývá, několikrát do roka se všichni zaměstnanci zúčastňují teambuildingů nebo firemních večírků. Na nich se pak dějí věci, které by se v běžné pracovní době určitě nestaly.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Namísto utužení mezilidských vztahů, totiž někteří kolegové těchto večírků zneužívají jen k tomu, aby se zadarmo opili do němoty,“ popisuje firemní večírky Tamara a pokračuje: „Tentokrát to ale bylo naposledy, co jsem takovou akci navštívila, protože z chování mých kolegů jsem byla naprosto znechucená a velmi zklamaná.“
Kolegyně to s pitím přehnala
„Již nějakou dobu pracuji na oddělení se starší dámou Alenou, která se většinou stará o odesílání firemní pošty,“ vypráví.
„V práci je vždy velmi kultivovaná a ke všem přívětivá, na tomto večírku ale očividně přebrala a byla tak opilá, že nemohla ani chodit. Vůbec jsem ji nepoznávala, ale bylo mi jasné, že je to jen výjimečná situace.“
Tamara dále vypráví, že si všimla, jak Alenin stav zaznamenali i dva kolegové z vedlejší kanceláře a domnívala se, že jí jdou zavolat taxi. „Přišlo mi to od nich ohleduplné, bylo zřejmé, že Alena se domů po svých nedostane,“ vypráví.
Jaké ale bylo Tamařino překvapení, když oba kolegové vytáhli telefony, a namísto volání taxikářovi si začali Alenu fotit v nelichotivých pózách. „Alena byla přitom tak opilá, že absolutně neměla tušení, co dělá,“ tvrdí.
Bála jsem se zasáhnout, teď toho lituji
„Hrozné na tom všem bylo, že ostatní je v jejich jednání ještě podporovali. Myslela jsem si, že se pánové jen chvilku pobaví, a pak fotky smažou. To jsem se ale zmýlila,“ píše Tamara. Druhý den se to totiž ještě zhoršilo.
Kolegové fotografie rozeslali e-mailem po celé firmě, vystavili je také na sociální sítě a Aleně se smáli na každém kroku. Ta přišla do práce se stydlivým výrazem, nejradši by se propadla hanbou.
„Bylo mi z toho opravdu špatně. Alena se vždy ke všem kolegům chovala přívětivě, jeden firemní večírek z ní však udělal firemního otloukánka. Jsme dospělí lidé a tihle dva muži se zachovali jako puberťáci na střední škole, kteří mají potřebu někoho šikanovat,“ tvrdí. „Zlobila jsem se ale i na sebe, že jsem nezasáhla a Aleny se včas nezastala. Také jsem se za to Aleně omluvila.”
Z kolegů je mi zle ještě dnes
Večírek tak zcela změnil náladu ve firmě i vztahy na pracovišti. „Vůbec jsem nechtěla dál s kolegy pracovat, natož se na ně jen podívat. Alena mé pocity sdílela, ale ani jedna jsme výpověď nepodaly. Tedy prozatím. Obě jsme se však shodly, že na další večírek už nepůjdeme.”
Autor: Gabriela Kibicová
