V nemocnici strávila Šárka čtyři měsíce. Těšila se domů na svou rodinu, to ale nevěděla, co všechno její nepřítomnost měla na svědomí. Pouhých pár neděl totiž stačilo k tomu, aby její děti ve škole začaly propadat a z manžela se stal člověk na pokraji zhroucení.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Po takové době v nemocnici jsem si myslela, že až se vrátím domů, budu ležet a odpočívat. Doktoři mi doporučili klidový režim. Ten já ale rozhodně s tím, do čeho jsem domů přišla, dodržovat nemůžu,“ svěřuje se čtenářka.
Do nemocnice za mnou chodili skoro každý den. Nechtěli mě stresovat, tak nic neřekli
Šárka měla těžkou nehodu na motorce. Došlo u ní k vážným vnitřním poraněním, která se musela dlouho léčit. „I když jsem chtěla domů, doktoři mi doporučovali zůstat. Já z opatrnosti uposlechla a téměř čtyři měsíce jen ležela v nemocničním pokoji,“ vypráví.
„Manžel s dětmi za mnou chodili skoro každý den v návštěvních hodinách,“ pokračuje. „Máme desetiletého syna a osmiletou dceru. Vidět je každý den mi dodávalo energii. Hlavně tehdy, když mi přísahali, že je doma všechno v pořádku a skvěle zvládají domácnost i beze mě.“
To ještě Šárka nevěděla, jak moc jí toho manžel s dětmi tají. Nechtěli ji totiž stresovat, a proto se nezmínili o problémech, které doma prožívají. „Kdyby mě na to připravili postupně, asi by to nebyl takový šok jako to, do čeho jsem potom přišla,“ říká čtenářka. „Po návratu z nemocnice se totiž hodně věcí změnilo.“
Konečně doma. Těšila jsem se na klid a mír. Hned první den jsem se ale nezastavila
Když přišla Šárka domů, uvítala ji hora prachu, nádobí a jiného nepořádku. Manžel jí sice přísahal, že jenom nestihl uklidit večerní zbytky, ale jí bylo jasné, že minimálně týden nikdo neuklízel.
„Pořád mi říkal, abych si šla lehnout, že uklidí. Ale když jsem ho viděla, jak šudlá jednu skleničku houbičkou hodinu, nemohla jsem jenom tak polehávat. Takže jsem tři hodiny uklízela a pak padla unavená na gauč. Potom přišel další šok.“
Místo večerní televize totiž tatínek nakázal dětem, aby mamince přiznaly, jaké mají problémy. „Děti se mi svěřily, že od doby, co se s nimi neučím, se jim ve škole zhoršily známky. Když jsem namítla, že to nevadí, ukázaly mi žákovské a já se nestačila divit. Do té doby jsem totiž netušila, že děti na prvním stupni mohou ve škole propadat.“
Šárka se samozřejmě s dotazy obrátila na manžela, který se měl s dětmi učit. „Byl úplně nešťastný. Prý se snažil, ale je to zkrátka parketa, kterou nezvládá. Skoro se mi rozplakal v náručí nad tím, že je prý špatný otec,“ svěřuje se čtenářka.
„Místo klidu na lůžku mi teď nezbývá nic jiného než doma uklízet a dohánět s dětmi školu. Musím jenom věřit, že se mi podaří jejich známky zase vylepšit. Nemám to manželovi za zlé. Mohl ale něco říci. V nemocnici jsem se stejně nudila, vůbec k tomu nemuselo dojít.“
Autor: Šárka Cvrkalová
