Renata (39): Říkají mi, ať ho nechám, že je to jen dítě. To, co jsem viděla naposledy, nevypadalo dětsky, natož nevinně

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
zena 4 1
zena 4 1

Renata čelí nátlaku ze strany své rodiny, aby dala svému synovi více prostoru. Podle manžela i obou babiček by ho měla nechat patřičně se rozvíjet. Dle jejich názoru je to jen dítě, které si nevinně hraje. Renata si to ale nemyslí.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Renata měla dítě v pozdějším věku. Jako jediná z okruhu svých kamarádek dala přednost kariéře. Syn Lukáš se jí narodil teprve před pěti lety.

Podle nich bych mu měla dávat více prostoru

Od chvíle, kdy se syn narodil, mi pořád někdo mluví do jeho výchovy. Ať už je to manžel, u kterého to samozřejmě beru, nebo obě babičky, které si usmyslely, že mají mnohem více zkušeností než já.

Podle nich syna vychovávám až moc přísně. Chtějí po mně, abych mu dala více prostoru. Nedávno mi moje maminka řekla, že dítě potřebuje prostor, aby se mohlo vyvíjet.

Příliš se mi nelíbí, co syn dělá

Se synem je to jako na houpačce. Zatímco někdy si hraje naprosto nevinně, jindy mi přijde, že dělá věci, které by ve svém věku rozhodně dělat neměl.

Svěřila jsem se s tím manželovi a ten o tom mluvil se svojí matkou. Dala mi přednášku, že to až moc hrotím. Mně se ale nelíbí, co syn dělá.

Říkají o mně, že jsem úzkoprsá a dělám z komára velblouda

Několikrát jsme se na téma výchova mého syna pohádali. Manžel hodně lpí na názorech své matky, čímž mě strašně vytáčí. Minule u nás byla na návštěvě a prohlásila, že jsem úzkoprsá.

Naštvalo mě to. Nelíbil se mi ani názor, že dělám z komára velblouda. Já přitom jen chci, aby si můj pětiletý syn hrál tak, jak si hrají děti v jeho věku. On však dělá věci, které mě děsí a zaráží.

To, co jsem viděla naposledy, mi nepřišlo dětské ani v nejmenším

Není to tak dávno, co jsem vařila oběd. Syn si hrál ve svém pokojíčku a byl až podezřele hodný. Nedalo mi to a šla jsem do pokoje nahlédnout. Z toho, co jsem viděla, mi přeběhl mráz po zádech.

Syn byl zabraný do hry, ve které podle všeho zabíjel panáčky a vojáčky. Tvářil se u toho tak vážně a prohlašoval věci, které by mě nenapadly, že v tomto věku vůbec zná. Slova jako podříznout, usekat ruce nebo prostřelit hlavu vážně nechcete slyšet z úst svého malého dítěte.

Přeháním, nebo to ostatní prostě nevidí?

Když jsem se s tím svěřila manželovi, zasmál se a prohlásil, že je to normální. Že to třeba viděl někde ve filmu, kde je toho plno. Ani babičky na tom neviděly nic špatného.

Říkám si, jestli to vážně přeháním, nebo jestli jsem jediná, kdo to vidí a vnímá, že je to špatně? Co když bude mít syn sklony k násilí a já tomu nedokážu zabránit? Nevím, co mám dělat.

Autor: Nikol Kolomazníková

Názor odborníka

Úloha každého rodiče vzhledem ke svému dítěti by měla být připravit své dítě co nejlépe na budoucí život, aby se bylo schopné úspěšně socializovat a fungovat ve společnosti. I proto je třeba dítě v tom, jak se chová, usměrňovat a vést ho k tomu, co se sluší a patří. A to nejlépe tak, aby v tomto věku bylo dítě oblíbené a ostatní děti si s ním chtěly hrát. Zdravé sociální vazby jsou totiž pro život každého člověka zcela zásadní, a to hlavně v dětském věku.

Zvláště v takto raném věku je těžké určovat nějaké diagnózy, protože vývoj dítěte prochází ve svém vývoji určitými fázemi. To, co se nám dospělým může zdát jako příznak něčeho neobvyklého, nemusí nic znamenat a může být zcela přirozenou součástí vývoje. Děti objevují svět svým specifickým způsobem a mají období, kdy jsou fascinovány věcmi, které nám mnohdy přijdou odporné či nemyslitelné. Pokud však vývoj dítěte probíhá tak, jak má, tak se jedná pouze o přechodné fáze, které postupně vymizí.

Starost Renaty je pochopitelná. Chce své dítě chránit a ubezpečit se, že je a bude v pořádku. Pokud se ke svému dítěti bude chovat s úzkostí a nejistotou, tak mu tím však nikterak nepomůže, ba naopak tím může ohrozit svůj vztah a vazbu se synem, což může mít do budoucna velice zásadní negativní dopad. Je tedy vhodné navštívit psychologa či jiného odborníka a ulevit svým obavám a získat tak i ujištění od profesionála. Taková návštěva je rovněž namístě, pokud se takový znepokojivý projev u dítěte vyskytuje po delší dobu.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články