Můj kamarád a já jsme nerozlučná dvojka už od základní školy. Ano, musím přiznat, že míval jisté kázeňské problémy jako kluk. A já se s ním tak trochu vezl. Něco z toho mu asi zůstalo, je to totiž regulérní cvok. Nikdy nezkazí žádnou legraci a nikdy nevynechá jedinou příležitost pro sázku.
Nechal se například oholit úplně dohola, aby vyhrál jeden drink. Jindy si nechal vytetovat Mickey Mouse, protože se vsadil. Za tu dobu, co se známe, dělal kvůli sázkám neuvěřitelné blázniviny. Snědl super pálivé chilli papričky, skákal do vody z nejvyšších možných bodů a proběhl nahý tolik hotelových lobby, že už je ani nespočítám.
Ale má i jinou stránku osobnosti. Není to žádný lakomec. Pomáhá nezištně nejen přátelům, ale i cizím lidem. Na charitu vydělal tolik, jako nikdo jiný, koho znám. Nikdy se s ním nenudíte a slovo „depka“ v jeho přítomnosti absolutně neexistuje.
Nový vztah a láska
Teď mám asi 6 měsíců přítelkyni. Je to úžasná žena. Miluje mě a já miluji ji. Je to přesně ten typ ženy, kterou vám kamarádi závidí. Krásná, inteligentní, vtipná, společenská. I moje rodina si ji oblíbila, jak rodiče, tak moje sestra a dokonce i můj synovec s neteří. Nedají na ni dopustit. Máme spoustu společných koníčků, které jsem s jinými dívkami provozovat nemohl. Například horská turistika, kempování, laser game, skály a ferraty. To všechno děláme spolu a moc rádi.
Kamarád vs. přítelkyně
Teď ale přijde to jedno velké ALE. Má přítelkyně nesnáší mého kamaráda. Ze začátku jsem si myslel, že to nějak zvládneme. Že si na jeho výstřednost musí zvyknout. A myslím, že se i snažila. Ale je to horší a horší. Začala na něj být úplně alergická. Podle ní kamarád jen hledá pozornost a potřebuje být za každou cenu středem pozornosti. Prý se „zasekl“ v dětských letech a výstřednostech.
Začal jsem to tedy řešit tak, že jsem trávil čas odděleně s přítelkyní a zvlášť s kamarádem. Někdy se ale potkáme a kamarád není ten typ, který by prostě jen přešel, když mě potká. Je přátelský a rád se pozdraví a prohodí pár slov.
Zdroj: Todd Arena/123RF.COM
Teď už to vygradovalo nejvíc. Byl jsem s přítelkyní v asijské restauraci a on se tam objevil. Samozřejmě si k nám přisedl hned, jak si nás všiml. A zase začal mluvit o svých zážitcích a plánovat další společné akce. Chtěl se ujmout oslavy mých narozenin, kterou ale letos chtěla zorganizovat moje přítelkyně. Začali se o tom dohadovat a nakonec přítelkyně vzala mísu nudlí a překlopila mu ji na hlavu. Myslím, že kdyby tam ta mísa byla ještě jedna, skončila by na hlavě mně. Pak vztekle odešla.
Když jsem přišel domů, byla už klidná. Až děsivě. A s tím svým ledovým klidem mi oznámila své ultimátum. Buď ona nebo můj kamarád. Jestli chci dál žít s ní, musím se s kamarádem přestat úplně vídat.
Jak dál?
A já mám teď dilema. Nevím, jak se rozhodnout, co mám dělat. Kamaráda mám rád, jsme nejlepší kamarádi od školy, nerozluční. Ale přítelkyni miluji. Vím, jak úžasná žena to je.
Ale asi vím. Asi je na čase nechat dětské hrátky minulosti a stát se dospělým a zodpovědným mužem.
Autor: Jana Janáčková
