Jsem ze tří dětí. Ze sester jsem nejstarší. Zatímco obě mladší sestry již založily rodiny a rodičům přivedly na svět vnoučata, ode mě se ještě žádného potomka nedočkali. A ani nedočkají, protože já děti nechci. Rodina mi mé rozhodnutí nemůže odpustit.
Mám v životě jiné priority
Pokud bych měla srovnat sebe a své dvě mladší sestry, jsme jako oheň a voda. Moje sestry si už jako puberťačky plánovaly, že se vdají a budou mít děti. A já? Slovo děti u mě ve slovníku neexistovalo. Netoužila jsem po rozvětvené rodině, nechtěla jsem mít potomstvo. Měla jsem v životě priority nastavené úplně jinak. Mým snem a cílem byla kariéra. A právě v tom jsme se nikdy neshodovaly.
Sestry rodily děti, já stoupala po kariérním žebříčku
Zdroj: 123RF.COM
Rodiče byli štěstím bez sebe, když se dozvěděli o prvním vnoučeti. Lhala bych, pokud bych tvrdila, že jsem z narození sestřina dítěte byla na větvi. Ano, přála jsem jí rodinu, ale nerozplývala jsem se nad každou fotkou z ultrazvuku ani nad těmi maličkými věcmi, které ve velkém nakupovala. Nijak zvlášť se mnou nehnulo ani těhotenství druhé sestry. Rodiče i tehdy strašně vyváděli, byli nadšení a neskutečně šťastní. A já? Všechno to šlo tak nějak mimo mě.
Zdroj: 123RF.COM
Moje sestry během několika let střídavě rodily děti, kdežto já úspěšně stoupala po kariérním žebříčku. To pro mě bylo daleko důležitější než děti a rodina. Byla jsem sama, neměla jsem vážnou známost a na děti jsem ani nepomyslela.
Často si mě kvůli tomu dobírali
Ačkoli by se zdálo, že pro mě rodina není důležitá, není to tak. S rodiči i sourozenci se stýkám pravidelně a stýkám se s nimi ráda. Tedy lépe řečeno – stýkala jsem se s nimi ráda. Posledních pár let si mě totiž začali dobírat a moje odhodlání nemít děti se stalo hlavním tématem každého rodinného setkání. Kdykoli jsme se sešli pohromadě, vždycky se debata stočila jen na mě. Proč ještě nemám stálého přítele nebo manžela?! Proč ještě nemám děti? A proč ty děti tak moc nechci? Přestávalo mě to bavit.
Matka mi řekla, že mi to nikdy neodpustí
Celé to završila moje matka. Při jednom z podobných rodinných setkání se do mě pustila a vyčítala mi, že jí odmítám dát vnoučata. Oponovala jsem tím, že už přece vnoučata má. Prohlásila o mně, že jsem sobecká a že mi nikdy neodpustí, pokud nebudu mít děti. Zasáhlo mě to. Měla jsem za to, že o svém životě mohu rozhodovat sama. Nepřipadala jsem si sobecká jen proto, že nechci děti, ale místo toho se soustředím na svou kariéru.
Toho dne mé vztahy s rodinou ochladly. Po matčině nařčení ze sobeckosti mám pocit, že se na mě všichni dívají skrz prsty. Vyčítají mi, že nemám rodinu. Ale já se od nich nenechám zatlačit do kouta. I když mě to možná bude stát vzájemné vztahy s nimi.
Pavla, Praha
Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna
Autor: Nikol Kolomazníková
