Svého muže jsem si vždy představovala jako pohledného, milého, sympatického muže, který pro mě bude vším. Snese mi modré z nebe, neustále mi bude dokazovat, jak mě miluje, bude se mnou vychovávat děti. Bohužel jsem se spletla. Místo toho, abych si život po svatbě užívala, dva roky jsem žila v bolestech, než jsem se rozhodla všechno ukončit.
Jsem rozvedená dva roky. Ale na manželství stále musím myslet. Ovlivnilo mě v mnoha ohledech. Moje děti mě nenávidí, protože jsem jim nedokázala dát to, co jiné matky svým potomkům. Navíc mám problém navázat nějaký dlouhodobější vztah, protože se bojím závazků. A to všechno kvůli jednomu muži.
Po svatbě se změnil. Nerozumím tomu
Zdroj: 123RF.COM
Když jsem si Adama brala, měla jsem s ním už pětiletou dceru a sedmiletého syna. Bydleli jsme spolu jako rodina, manželství to mělo jenom oficiálně potvrdit. Adam se staral finančně, byl na mě milý, jezdili jsme s dětmi na výlety, pomáhali jim s úkoly do školy, všechno se zdálo být dokonalé. Jenomže měsíc po svatbě jako by někdo Adama vyměnil za jiného člověka.
Začal se po nocích zavírat v pracovně, děti téměř stále ignoroval, dokonce jsme spolu přestali spát. Kdykoli jsem se ho ptala, co se změnilo, skončil náš rozhovor hádkou. Ta později vyeskalovala v usmíření a slzy na obou stranách. Nejednu noc jsem proplakala. A když jsem náhodu byla natolik naštvaná, že jsem neměla na slzy sílu, slyšela jsem zase, jak vzlyká on.
Zdroj: 123RF.COM
Rozhodla jsem se pro rozvod. Nebylo to snadné
Dva roky to probíhalo téměř pořád stejně. Vždy jsme si slibovali, že jde o naši poslední hádku. Tvrdili jsme si, že nás neshody vlastně posilují. Jenomže mi časem došlo, že dál už nemůžu. Podala jsem žádost o rozvod. O děti jsme se nemuseli nijak handrkovat. Manžel se psychicky zhroutil a bylo soudem nařízeno, aby děti dostával jen na jeden víkend v měsíci.
Děti si myslí, že jsem to zařídila já. Proto mě i teď po letech neustále obviňují z toho, že nemohly trávit dostatek času se svým otcem. Je pro mě těžké snažit se sama sebe přemluvit, že to vše není moje chyba. Všichni a všechno kolem mě mi totiž neustále připomíná, že jsem měla Adamovi dát víc šancí. Jenomže kolik hádek by nás to stálo, abychom vztah zachránili? To už se nikdy nedozvíme.
Autor: Šárka Cvrkalová
