Už když jsem Ctibora potkala, bylo mi okamžitě jasné, že není líný se najíst. Přeci jen už před naší svatbou vážil přes sto kilo, byl to prostě chlap jako hora. Světe div se, ale právě jeho statnost mi na něm nejvíce imponovala. Lásku k jídlu nikdy netajil, rád si dopřeje dobré jídlo. Poslední měsíce se mu to ale začíná vymykat kontrole.
Vždycky se rád dobře najedl
Ctibor má rád dobré jídlo. Na začátku mi velmi imponovalo, že mě zval do nejrůznějších podniků, kde jsme společně zkoušeli nová jídla a objevovali nepoznané chutě. Byla to zábava a dobrodružství, které nás velmi spojovalo. Když jsme byli bezdětní a oba dva měli dobře placenou práci, mohli jsme si dovolit chodit i do dražších podniků a rozmazlovat se kvalitními a tím pádem i dražšími surovinami. Když se narodily děti, museli jsme se uskromnit.
Odmítá se vzdát svého koníčku
Zdroj: 123RF.COM
Manžel velmi často říká, že jídlo je jeho koníček. On nepotřebuje chodit na fotbal, nemusí hrát nějaké sporty, místo toho si s chutí několikrát do týdne objedná velké množství jídla z restaurace, sedne si s ním k televizi a spokojeně pořádá jednu porci za druhou. Jenže na penězích je to znát – když totiž třeba 4x do týdne udělá objednávku za 1.000 Kč, částka velmi rychle skáče.
Udeřila jsem na něho, že si tohle nemůžeme dovolit – naše děti dospívají, brzy se budou chtít osamostatnit a my nemáme našetřeno, abychom jim dali něco do začátku. Ctibor mi na to odpověděl, že já mám knihy a on jídlo. A svého koníčku se stejně jako já prostě nevzdá.
Nevycházíme s penězi
Zdroj: 123RF.COM
Už několikrát jsme se kvůli tomu pohádali. Nemohu říci, že bychom si v práci vedli špatně. Když dáme obě naše výplaty dohromady, máme pěkné peníze. Ale něco spolkne hypotéka, něco poplatíme za energie, ani děti nežijí z vody. Už dávno jsme přestali vycházet s penězi, ale Ctibora to nezajímá. I když náš účet skoro zeje prázdnotou a snažíme se vyjít od výplaty k výplatě, nedělá mu problém udělat to, co dělá ze všeho nejraději: zvednout telefon, objednat si horu jídla a pak to sám spořádat v obýváku na gauči.
Nechci žít jako žebrák
Nevím, co mám dělat. Ctibora miluji a odejít od něho nechci. Na druhou stranu odmítám žít jako žebrák, který musí při nákupu v obchodě počítat každou korunu, jestli mu vyjdou peníze na deset rohlíků, nebo jestli jich musí vzít jen osm. Je mi trapně, když musím dětem vysvětlovat, že nemáme peníze na školní výlety nebo akce s kamarády, na které by chtěli chodit. Cítím se bezradná a zoufalá. Peníze nerostou na stromech, ale manžel mě prostě neposlouchá.
Autor: Nikol Kolomazníková
