Moje dcera Pavlína byla už jako dítě neskutečně paličatá a svéhlavá. Vždycky si všechno dělala po svém a do ničeho si nenechala mluvit. Když jí nevyšel dlouholetý vztah s přítelem, po rozchodu (a vyhazovu z bytu, ve kterém společně bydleli) jsem ji vzala k sobě. Jako milující matka jsem zkrátka cítila povinnost nenechat své dítě bez domova. To jsem ještě netušila, že se dcery nebudu moci zbavit.
Mělo to být jen na pár týdnů
Když se Pavlína rozešla s přítelem, hodně jí to vzalo. Začali si spolu už na vysoké, po několika měsících spolu začali bydlet a jednoho času to vypadalo i na svatbu. Vlastně jsem se nedivila, že jí rozchod vzal vítr z plachet – vždyť spolu byli 6 let, to je dlouhá doba. Vzala jsem ji k sobě a nabídla bydlení na pár týdnů, než se z toho dostane a najde si něco svého. A dcera mi slíbila, že se bude snažit co nejdříve postavit na vlastní nohy.
Týdny ubíhaly, byly z nich měsíce
Zdroj: 123RF.COM
Po osmi týdnech, kdy se Pavlína k ničemu neměla a stále jen vysedávala doma u televize nebo polehávala s notebookem, jsem dospěla k názoru, že je načase začít s jejím životem něco dělat. Týdny ubíhaly, byly z nich měsíce a moje dcera stále ještě neprojevila sebemenší zájem o to, aby si něco našla. Když jsem se jí zeptala, jak je na tom s novým bydlením, vždy se na něco vymluvila – tuhle neměla čas, jindy jí skvělý podnájem vyfoukli těsně před nosem, pak zase neměla dost peněz na zaplacení kauce.
Přestala chodit do práce
Ode dne, kdy u mě Pavlína začala bydlet, mi nedala ani korunu. Tehdy po rozchodu jsem po ní nic nechtěla, ale když se překulily 4 měsíce a Pavlína si z mého bytu udělala tzv. „mama hotel“, přestalo se mi líbit, že mi nepřispívá. Pak se dokonce vykašlala na svou práci a nechala se ode mě živit. Musela jsem ze svého platu platit nájem, jídlo pro nás obě, dokonce jsem za ní musela platit i telefon, protože bez zaměstnání na něho neměla peníze.
Požádala jsem ji, aby odešla
Už je to rok, co u mě Pavlína bydlí, nechodí do práce a své bydlení si nehledá. Tak jsem jí požádala, jestli by mohla odejít, už mě přestalo bavit za ní všechno platit. Jen ze mě tahala peníze, o nic se nestarala, do práce nechodila, jen se povalovala a poflakovala. Jenže dcera odmítla a ještě na mě byla hrubá. Co jsem to prý za matku, když vlastní dítě vyhazuji z bytu.
Od toho dne se často hádáme. Byla bych ráda, kdyby se odstěhovala, jenže Pavlína se k ničemu nemá. Dokonce mi sprostě řekla, že jí to takhle vyhovuje a jestli mi to vadí, můžu prý z bytu odejít. Jenže ten byt je můj, proč bych ho měla opouštět?!
Autor: Nikol Kolomazníková
