Marie (36): Nepoznala jsem, že moji dceru ve škole šikanují

Markétce bylo před třemi měsíci 13 let. Vždycky to byla pečlivá holčička, která se ve škole výborně učila, měla spoustu koníčků a navštěvovala několik kroužků. Vždy se dokázala nadchnout pro novou věc, byla velmi přátelská a komunikativní. Když se najednou její chování změnilo a z Markétky se stala mlčenlivá mladá slečna, připisovala jsem všechny změny pubertě.

Zhoršil se jí prospěch

Pokud šlo o známky ve škole, dělala mi dcera vždy velkou radost. Už od první třídy byla velmi učenlivá a měla sama obrovskou radost z toho, když domů nosila jen samé jedničky. Nyní chodí do sedmé třídy a já za celou dobu její školní docházky nezažila, aby měla v žákovské knížce horší známku než dvojku.

Najednou ale Markéta začala domů nosit trojky a čtyřky a dokonce i pětky. Samozřejmě jsem se zajímala o to, proč se její prospěch najednou tak zhoršil. Chtěla jsem vědět, jestli například ve škole neprobírají něco, čemu dcera nerozumí, protože bych jí s tím ráda pomohla. Dcera mi na to neodpověděla, ale slíbila mi, že se ve škole polepší.

Nechtěla chodit do kroužků

Markétu bavil výtvarný kroužek, kromě něho navštěvovala ještě kroužek taneční. Vždycky tam ráda chodila, najednou ale přišla s tím, že už tam chodit nechce. Byla polovina školního roku a kroužky měla zaplacené na celý rok, proto jsem jí vysvětlila, že bylo rozumné, kdyby do kroužků nadále chodila. Tvářila se jako smutné štěně, ale s mým návrhem souhlasila.

Já nadále žila v domnění, že když jsme si to s těmi kroužky vyjasnili, Markéta do nich poctivě chodí. Názor jsem změnila ve chvíli, kdy mi nezávazně na sobě volaly učitelky z oněch kroužků a ptaly se, copak se s Markétou děje, že už ji několik týdnů neviděli. Byla jsem naštvaná a okamžitě na dceru vyrukovala s tím, že po ní žádám vysvětlení. Ani tehdy pro mě neměla pořádnou odpověď.

Předstírala, že je nemocná

Víte, jak to občas chodí – děti to na rodiče čas od času zkouší, když se jim nechce do školy na nějakou písemku, a tehdy usilovně tvrdí, že jsou nemocné. Já nic podobného s Markétou nezažila, protože do školy chodila vždy ráda. Poslední týdny ale stále častěji tvrdila, že ji bolí břicho, že ji škrábe v krku nebo že ji strašně bolí hlava. Zpočátku jsem jí to věřila, protože jsem neměla důvod si myslet, že by mi lhala. Čím častěji se ale vymlouvala, tím mi to začalo být podezřelejší. Nakonec už jsem jí přestala věřit a posílala ji do školy.

Nepříjemný telefonát od třídní učitelky

Před dvěma týdny mi do práce volala třídní učitelka mé dcery. Žádala mě, jestli bych se nemohla ještě ten den stavit, že prý se mnou nutně potřebuje mluvit. Na odpolední schůzce mi řekla, že se na škole objevila šikana a že oné šikaně bohužel mimo jiné děti podlehla i moje Markétka. Přišlo se na to jen díky tomu, že si jedna všímavá maminka přišla stěžovat, že se jí dítě svěřilo, že ho starší děti šikanují. Podezřelé děti se nakonec pod nátlakem učitelů ke všemu přiznaly.

Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Jak jsem si mohla nevšimnout, že moje dcera zažívá takové peklo? Co jsem to za matku? Když se na to podívám zpětně, najednou vidím, že změny dceřina chování jasně poukazovaly na to, že něco není v pořádku. Vyčítám si, že jsem to nepoznala a dceři nepomohla.

Autor: Nikol Kolomazníková