Rodiče na mě nebyli pyšní, když jsem v sedmnácti letech poprvé otěhotněla. Bylo to tenkrát z nerozvážnosti, ale já jsem nedokázala dát své dítě pryč. Otec dítěte se k němu samozřejmě nehlásil. Souhlasil, že mi bude něco málo přispívat, když jsem se rozhodla si dítě nechat. Ale rozešli jsme se a já zůstala na Adámka sama.
Moje rodina i přes nesouhlas s tím si dítě nechat nakonec pochopila, že udělám cokoli, aby byl syn šťastný a zdravý. A proto mi pomáhali až do chvíle, než jsem potkala svého nynějšího manžela Dominika. Nějaký čas bydlel s námi, když jsem s ním otěhotněla, požádal mě o ruku a oznámil mi, že pro nás sehnal dům na hypotéku. To mi bylo dvacet jedna. Kvůli malému dítěti jsem školu ukončila hned po porodu a živila jsem se domácími pracemi a tím, co mi poskytli rodiče a Dominik.
Po svatbě jsme se s manželem nastěhovali do domku na venkov. Koupil krásný dvoupatrový dům se zahradou. Věděl, že něco takového je mým snem. Navíc byl vděčný mým rodičům a před našimi zásnubami je ujistil, že až budou starší a nemohoucí, vezmeme si je k sobě, že počítal i s pokojem pro ně. Po tomto prohlášení a také zjištění, že čekám dvojčata, se vztah mých rodičů s mým manželem stal velmi silným. Nikdy jsem v rodině neměla žádné problémy a možná i to nakonec vedlo k tomu, že se nám k Adámkovi a prvním dvojčatům po dvou letech narodila další dcerka.
Rodiče se proto přistěhovali do domu dřív, než čekali, aby nám pomohli se starostí o děti. Dominik chodí do práce, já se starám o děti, když zbývá čas, dělám různá domácí zaměstnání. V mých sedmadvaceti letech jsem porodila další zdravá dvojčata. Myslela jsem tenkrát, že víc dětí už rozhodně nezvládnu, netušila jsem ale, že jsem teprve v polovině. Starost o děti se stala mým koníčkem a Dominik i přesto, že chodí z práce unavený, je tím nejlepším otcem na světě.
Máme nyní třináct dětí. Nejstaršímu synovi je třicet jedna let. Pracuje a svědomitě mi pomáhá se starostí o rodinu. I jeho mladší sourozenci se snaží. Samozřejmě dochází mezi dětmi i k hádkám, jak už to v rodinách bývá, ale jsou to jenom menší dětinské spory a všichni spolu jinak vycházíme skvěle. Moji rodiče jsou v důchodu a pomáhají se starostí o nejmenšího Michálka, kterému jsou tři roky. Starší děti se starají o ty mladší, ty menší si spolu hrají, ty větší sdílí své pocity a dojmy ze studií a vztahů. Samozřejmě nebydlíme všichni pod jednou střechou. Šest nejstarších dětí má vlastní domov, nebo žijí na koleji, všechny se ale snaží pro svou rodinu plnou bratrů a sestřiček dělat maximum.
Dominik nedávno přišel s nápadem pořídit si ještě jedno miminko, dokud máme tu možnost. Jsem již v pokročilém věku a nevím, zda se mi ještě podaří otěhotnět. Myslím ale, že by to k mým padesátinám byl ten nejhezčí dar.
Lidé se někdy ptají, zda jsou všichni potomci skutečně Dominikovi. Nikdy jsem svého manžela nepodvedla, až na nejstaršího Adama je skutečně otcem všech dětí. I jeho ovšem bere jako vlastního a Adam k němu chová skutečnou lásku. Vždyť to byl bezpochyby on, kdo z našeho syna vychoval takového skvělého chlapa a teď se snaží k dobrému dovést a ostatních dvanáct dětí.
Autor: Šárka Cvrkalová
