Lída se vždy snažila neřešit chování a počínání druhých lidí. Vždy si všímala svého a od druhých očekávala totéž. Když ale viděla, co se děje na pískovišti před domem, na které chodí se svojí dcerou, byla nucena zasáhnout.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Lídin e-mail přišel do naší redakce teprve nedávno. Chtěla se v něm svěřit, že ji velmi trápí bezohlednost a chování druhých lidí.
Opakovaně jsem si všímala partičky mladých lidí
Lída a její rodina bydlí v panelovém domě na jednom sídlišti. Dle slov naší čtenářky zde nikdy neměla sebemenší problém. Sousedé jsou příjemní a každý se snaží s druhými vycházet.
„Opakovaně jsem si všímala partičky mladých lidí,“ vysvětluje nám Lída v e-mailu, který nám poslala. „Scházeli se před domem skoro každý víkend. Byli hodně hluční a kolikrát se venku smáli až dlouho do noci,“ popisuje chování oné partičky.
Alkohol a cigarety jim nejsou cizí
„Už několikrát se stalo, že jsem po nich na pískovišti, které máme hned před domem a u kterého vysedávají, sbírala nedopalky a lahve od alkoholu,“ stěžuje si Lída. „Nechají to tam, ačkoli vědí, že tam chodí malé děti.“
Lídu celá věc samozřejmě strašně štvala. Nechtěla se ale mísit do chování druhých, proto jen tiše uklidila nepořádek a nic neřešila.
Viděla jsem něco odporného
Lída není jediná, koho parta mladých a bezohledných lidí scházejících se pod jejich okny rozčiluje. Nikdo ale situaci nechtěl řešit. Nestáli totiž o problémy, navíc měli strach, že by stejně nic nevyřešili.
„Jednou jsem je viděla, jak očividně značně posilněni alkoholem vytahují injekční stříkačky,“ popisuje nám jeden ze zážitků čtenářka Lída. „Bydlím v prvním patře a z okna mám dobrý výhled. Sledovala jsem je po tmě za záclonou, nevěděli o mně,“ vysvětluje.
Raději chodím s dcerou na pískoviště jinam
Lída nám v e-mailu popsala, že viděla, jak si mladí lidé na pískovišti, kde si každý den hrají malé děti žijící na sídlišti, píchají drogy. Byla z toho pohledu v šoku. Na vlastní oči totiž nic takového ještě nikdy neviděla.
„Bylo mi z toho zle,“ přiznává otevřeně. „Nejhorší na tom bylo, že jeden z těch feťáků odhodil použitou stříkačku za sebe, kamsi do trávy,“ napsala pohoršeně. „Zařekla jsem se, že na to pískoviště s dcerou už nepůjdu.“
Všichni dělají, že nic nevidí. Bojí se jich
„Situaci jsem řešila se sousedkou, které jsem řekla, co jsem viděla,“ pokračuje Lída. „I ona má malé dítě, chtěla jsem ji varovat, aby si dávala pozor nebo tam raději nechodila vůbec,“ vysvětluje.
V závěru svého e-mailu Lída zmínila, že situace štve na sídlišti vícero lidí, zejména rodičů dětí. Nikdo ale nic neřeší a raději dělají, že nic nevidí. Bojí se totiž, co by jim problémová parta mohla provést.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Je pochopitelné, že Lída i ostatní lidé na sídlišti se bojí konfrontovat takovouto skupinku mladých lidí. Je však otázka, zda se situace změní, pokud není nikdo ochoten s tím něco dělat. Můžeme sice, leckdy marně, doufat, že se situace vyřeší sama nebo že to za nás vyřeší někdo jiný, avšak takto uvažuje valná většina lidí a situace zůstává neměnná.
Je určitě dobře, že se chceme chránit a neriskovat případné nežádoucí následky konfrontace. Možná by tedy bylo namístě zkusit vymyslet řešení, které splní jednak náš nárok na vlastní bezpečí, ale současně bude směřovat k řešení situace. Možná i s pomocí sousedů, kterým současná situace rovněž nevyhovuje?
Podobně jako policisté pátrající po zločinci i tady nám může pomoci zkusit přemýšlet jako pachatel. Co vede skupinku k tomu, že se na takovém místě schází? Co jim tam vyhovuje a co jim poskytuje? Možná tam mají klid? Nebo tam není dostatečné osvětlení nebo je to snadno přístupné místo? S každou odpovědí vznikají možná řešení. Pokud se jim na onom místě nebude dostávat toho, co od něj vyžadují, existuje velká šance, že jim místo přestane vyhovovat.
