Lenka (28): Přítelovi rodiče měli vážné problémy s pitím, snaha pomoct jim nám zničila vztah

od Nikola Jaroschová
Zdroj: 123RF.COM

Bylo to seznámení jako z pohádky. Potkali jsme se v kavárně a po pár minutách ten sympatický neznámý sebral odvahu a přišel mě pozdravit. Padli jsme si okamžitě do oka. Petr byl vysoký, svalnatý a uměl mě rozesmát. Byla to láska na první pohled.

Je tomu pět let od našeho seznámení a od té doby jsme spolu byli šťastní. Nemívali jsme téměř žádné problémy ani hádky. Jen ty malé, klasické – ponožky na podlaze a ta jeho nedochvilnost, která mi lezla na nervy! Jinak to byl krásný a pohodový vztah. Jen do doby, než mu zazvonil telefon a volala matka. Jeho rodina nám doslova otrávila život i vztah. Především jeho matka, která stále něco chtěla, což by se ještě v rámci možností dalo snášet. Bohužel Petrovi rodiče byli oba silní alkoholici a neustále nás obtěžovali kvůli každé blbosti.

Rodiče nám ničí vztah

Zdroj: 123RF.COM

Každý by měl mít rád své rodiče, i když to s nimi není vždy lehké. I v případě, že rodiče nebyli zrovna ukázkový příklad harmonické rodiny. Pořád to jsou vaši rodiče. Petr mi o tom vyprávěl již na druhé schůzce, když mu vtom volala jeho hysterická a ubrečená matka, že nemůže najít své brýle. Jeli jsme to vyřešit – mě nechal čekat v autě – a tak na hodinku zmizel. Už jsem se o něj bála a šla jsem to raději zkontrolovat. Tu scénu do smrti nezapomenu. Matka se válela ve vlastních zvratcích na podlaze a otec úplně namol něco vyřvával na jejich vlčáka. Chudák pejsek, pomyslela jsem si. Petr byl vzteky bez sebe, začal po mně řvát, ať se vrátím do auta, tak jsem raději šla.

Alkohol zabíjí nejen tělo, ale i duši

Když rodiče byli konečně střízliví, jela jsem se jim představit. I když jim bylo něco málo přes padesát let, vypadali spíše jako starší šedesátníci. Nejhorší na tom všem bylo, že vždy dělali, jako by se nic nestalo. Vyhodili prázdné flašky od alkoholu a chovali se úplně normálně. To jim vydrželo jen pár dní a posléze byli zase opilí a dělali na vesnici ostudu. Několikrát jsme je přihlašovali na ozdravná centra, do lázní nebo k psychologům. Nic ale nezabíralo. Jejich vlastními slovy: „Však my nepijeme, my jen oslavujeme.“, ale ty jejich „oslavy“ se pořádaly skoro každý druhý den.

Petrovo dětství

Zdroj: 123RF.COM

Nedokážu si ani představit, jak hrozné dětství si musel Petr prožít. O to víc jsem ho začala milovat. Nikdy se nedotkl ani piva a vždycky se mračil, když jsem si nalívala sklenku bílého. Vyprávěl mi o dětství plném křiku a flašek od alkoholu. Rodiče mu jako malému ani nekontrolovali úkoly. Byla jsem z nich zhnusená. Jak se někdo takto může chovat k vlastnímu dítěti? Naneštěstí jeho i moje noční můra pokračovala, rodiče se pořád hádali a my se rozhodli se k nim přestěhovat, abychom jim jednou provždy pomohli.

Chyba bydlet s rodiči

Byl to obrovský dům se dvěma různými vchody a velkou zahradou. Dům sice nebyl v nejlepším stavu, ale chtěla jsem být s Petrem. S krásnou myšlenkou v hlavě a touhou pomoci jsme pomalu, ale jistě, začali pohřbívat náš vztah. Jeho rodiče se stále hádali a vůbec se nestyděli před námi pít, natož ovládat svou velmi sprostou a vulgární mluvu.

Zdroj: 123RF.COM

Kompletně jsme opravili jednu část domu, kde jsme měli byt, což nám trvalo skoro půl roku. Pracovali jsme každý den a udělali kompletní rekonstrukci podlah, stěn, maleb i nábytku. Vše začalo vypadat konečně hezky, ale náš vztah byl horší a horší. I když jsme se k sobě chovali vždy pěkně, tak kvůli neustálým opileckým večírkům Petrových rodičů a nehorázný hádkám jsme se začali hádat i my dva. Horšila se nám nálada den co den.

Rodiče nás neustále rušili opakovanými výstupy a návštěvy v podnapilém stavu. Jeho matka nám přerušila snad všechen sexuální kontakt klepáním na okno – v lepším případě. Typické pro ni spíše bylo trhnutí dveřmi s křikem, proč neotevíráme. Po půl roce soužití s rodiči to už bylo neúnosné.

Rozbité auto

Nejvíce se situace vyhrotila, když Petr nechal zaparkované auto na zahradě a chtěl po mně, abych ho přeparkovala do garáže. Ten den velmi pršelo a já na to zapomněla. Později večer se rodiče tak opili, až začali vyhazovat skleněné láhve od alkoholu z okna. Hádejte kam? Přímo na Petrovo auto! Měl na něm obrovskou škodu, jelikož to nebylo zrovna levné auto. Byla to naše jediná velká hádka a taky poslední. Sbalila jsem si věci a odešla. Už jsem prostě takto nemohla dál fungovat. Petr doufal, že moje přítomnost rodiče donutí změnit jejich chování i zvyky. Opak byl však pravdou. Petr věděl, že když je nechá samotné, „upijou“ se k smrti. Komu není rady, tomu není pomoci. Ten den jsme se viděli naposledy.

Autor: Monika Holemá

Související články