Když jsem dokončila střední školu, začala jsem pracovat v jedné restauraci. Natolik se mi tam zalíbilo, že jsem se už nevrátila k profesi, na kterou jsem studovala – měla jsem dopravní školu. Do restaurace tehdy docházel každý den na oběd jeden velmi pohledný muž. Když jsem zrovna měla službu, usmíval se na mě od ucha k uchu. Po třech měsících nesmělého okukování mě konečně pozval na rande.
Nikomu jsem nepřiznala, že je o deset let starší
Tehdy mi bylo čerstvých dvacet jedna let a Romanovi o deset let více. Ačkoli se říká, že věk je jen číslo, nikomu jsem se nesvěřila s tím, že je mezi námi takový věkový rozdíl. Velmi jsme si rozuměli a já rychle přestala řešit, že to není zrovna můj vrstevník.
Měl ženu a dvě děti
Po roce chození jsem chtěla, abychom spolu strávili noc. Do té chvíle jsme se vídali jen přes den, a to vždycky velmi sporadicky, což Roman omlouval tím, že má časově náročnou práci. Když jsem na něho znovu naléhala, přiznal se mi, že je ženatý a má dvě děti.
Zdroj: 123RF.COM
Byl to pro mě šok a v první chvíli jsem si myslela, že nic takového neustojím. Dokonce jsem uvažovala nad tím, že se s ním okamžitě rozejdu, ale už tehdy mi slíbil, že se s manželkou rozvede a my dva budeme spolu. A já naivní mladá husa mu to sežrala i s navijákem.
Roky plynuly a já stále čekala
S Romanem jsme spolu chodili tajně. Rychle jsem si na to zvykla a přijala to jako součást svého života. Stále mě nad vodou držela vidina, že až se rozvede, všechno tajemství okolo nás skončí a my konečně budeme moci veřejně přiznat, že patříme k sobě. Jenže roky plynuly a já stále čekala. Vždycky se totiž našel nějaký důvod, pro který musel žádost o rozvod odložit – nemoc dítěte, smrt manželčiny maminky, stěhování atd.
Už je to deset let
Letos je to deset let, co jsem bokovka ženatého chlapa. Nejsem za to na sebe pyšná, ale srdci nedokážu poručit. Ačkoli jsem pro Romana nikdy nebyla žena číslo jedna, pokud jde o jeho city ke mně, nikdy jsem to nijak zvlášť nepocítila. Během těch deseti let jsme náš vztah dokázali šikovně tajit a Roman si to doma uměl zařídit tak, aby mohl být třeba i celý týden se mnou.
Jenže s postupem let začínám být unavená. Před rodinou a přáteli si stále vymýšlím, proč přítel nemůže přijít se mnou. Co kdyby ho někdo poznal?! Už mě nebaví být jen ta druhá. A rozvod? O tom Roman poslední měsíce mlčí. A důvod? Manželce zjistili rakovinu a žádost o rozvod by jí určitě jedině přitížila. Je to jako z hloupé telenovely, jen s tím rozdílem, že toto se skutečně děje. A děje se to mně. Stále čekám na muže, kterého miluji, ale k lásce k němu se nemohu veřejně přiznat. A to mě neskutečně ubíjí.
Autor: Nikol Kolomazníková
