Jitka dnes pracuje na pozici sekretářky zástupce ředitele v jedné firmě. Ve své práci se často setkává s cizími jazyky. Nikdo ale nezná její velké tajemství. Se spoustou dokumentů jí doma pomáhá manžel, protože její znalost anglického jazyka je mnohem slabší, než svému šéfovi přiznala. Když si přečetla pár příběhů na našich stránkách, přišlo jí, že někteří čtenáři mají malé sebevědomí. Tajemstvím jejího úspěchu je to, že se nebojí a vždy se nějak dostane tam, kam chce. Doufá, že tím třeba někoho inspiruje.
„Učila jsem se pár let rusky, pár let anglicky a francouzsky, rok dokonce italsky. Není se čemu divit, že se mi to všechno vlastně docela plete,“ přiznává s úsměvem. „Přestože dnes mluvím sotva trochu anglicky a ze zbytku si nepamatuji ani slovo, v práci mě mají za génia.“
Pracovala jsem na mnoha místech. Životopis jsem si pokaždé přikrášlila
Člověk, který se živí prací v kanceláři, se v dnešní době bez cizích jazyků neobejde. Obzvlášť pokud se jedná o větší firmu. A Jitka si je toho velmi dobře vědoma. „Kvůli stěhování jsem často měnila zaměstnání. Vím, že mám nějaké základy a v případě potřeby se anglicky domluvím. Rozhodně ale nemluvím plynně jako rodilý mluvčí, jak tvrdím v životopisech,“ přiznává se.
Kromě toho, že si Jitka záměrně zvýšila v životopise úroveň angličtiny, připsala si do něho také ruštinu a italštinu. „Azbuku znám. A vím, že se s málokterým cizím jazykem kromě angličtiny dostanu v práci skutečně do styku. Ale v životopise to vypadá dobře a mám oproti jiným větší šance,“ pyšní se Jitka. Dokonce i u pohovorů, kde jí její znalosti vychválili, dokázala nehnout ani brvou a nepřiznat skutečnost.
Se základy si poradím. Se zbytkem mi doma pomáhá manžel
Zatímco v kanceláři udělá Jitka spoustu práce v rodném jazyce a případné anglické dokumenty si jen projde, doma s manželem dodělá složitější části. „Mám na starosti jenom nějaké ty přípravy, s angličtinou se setkávám minimálně, obvykle tak na úrovni základní školy. A když je to složitější, poprosím svého muže,“ říká Jitka. „Jinak jsem se s ničím, co po mně při pohovoru požadovali, zatím nesetkala. A to jsem na pozici šest let. Žádný ruský dokument jsem ještě neviděla,“ přiznává. „A kdyby se objevil, nějak si s ním poradím.“
Podle Jitky je základem pro získání dobré práce sebevědomí. „Nesmím se chovat tak, abych na všechny působila jako paní Všechno vím, všechno znám. Zároveň ale musím dát najevo, že něco umím. A to i v případě, že je skutečnost jiná. Zatím se mi to tedy vždy vyplatilo.“
Jitka dodává, že její manžel ji v práci podporuje. Podobně, jako on jí pomáhá s anglickými dokumenty, ona mu pomáhá, když si neví rady s grafem pro své projekty.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
