S Liborem jsme spolu byli přes šest let. Oběma nám bylo přes třicet. Můj pohledný, svalnatý, milý, chytrý a úspěšný přítel měl sice syna z prvního manželství, ten k nám ale chodil na návštěvu, jeho matka s Liborem vycházela a mně to nevadilo. Věděla jsem, že mě miluje a nikdo mi ho už nesebere. Přesto jsem ale chtěla svatbu.
A několikrát jsem to Liborovi i říkala. Ptala jsem se ho, jestli si mě někdy chce vzít, že je to podle mě takové pěkné stvrzení vztahu. On ale stále tvrdil, že pro něho už to tolik neznamená, protože je jednou rozvedený a nechce tím celým procházet znovu. Čím déle jsme spolu byli, tím častěji jsem na téma narážela. Vesměs jsem se ho snažila dotlačit do toho, aby mě o ruku požádal. Nešlo mi nijak o to, abychom spolu byli i papírově, spíše jsem se chtěla na jeden den stát princeznou a zažít ten krásný den, který nás spojí na vždy.
Opila jsem se na kamarádově narozeninové párty. Netušila jsem, že se ho tolik dotkne hloupý vtip
Zdroj: 123RF.COM
Kamarád Filip pořádal oslavu svých narozenin. Libor nepije a navíc řídil, proto zůstal jenom na nealkoholickém pivu. Zato já jsem se nešetřila, a když nás k půlnoci zůstalo jenom pár, byla jsem poměrně opilá. A jak to bývá zvykem, začala jsem mít tendenci se svěřovat víc, než je vhodné a vyprávěla jsem Filipovi o tom, jak svého přítele tlačím do svatby. Libor byl nepříjemný a asi se ho moje řeči dotýkaly, ale já byla zkrátka příliš rozjetá.
A jelikož ani Filip nebyl střízlivý, napadlo ho, že když mě o ruku nechce požádat Libor, udělá to za něj. Nejdřív jsem se tomu nápadu smála a říkala mu, aby nebláznil, když si přede mě ale klekl a zeptal se, jestli si ho na jeho narozeniny vezmu, odpověděla jsem mu ano. Oba jsme se vtipu smáli a uklidňovali Libora, který začal být pěkně nepříjemný.
Cestou domů se mnou nemluvil, ale já v autě napůl spala, takže mi to nevadilo. Ráno jsem se probudila a zprvu jsem si na nic nepamatovala. Bolela mě hlava, ale místo klasického objetí a šumáku od svého drahého jsem se dočkala jenom výčitek. Nechápala jsem, co se stalo, normálně mu nevadilo, když piji. Navíc se to stalo tak dvakrát za rok, že jsem se opila.
Prý už měl koupený prstýnek. Odešel ode mě, protože o tomhle se prý nevtipkuje
Libor mi nejprve připomněl, co jsem v noci vyváděla. Smála jsem se nejdřív, že to bere vážně. Když mi ale řekl, že už pro mě má koupený prstýnek a zkazila jsem mu chuť do žádosti o ruku, okamžitě jsem zvážněla. Jenomže čím víc jsme problém řešili, tím víc byl naštvaný a svými řečmi o tom, že mu to trvalo, jsem nic nezachránila.
Nakonec mi řekl, že když je mi náš vztah tak moc k smíchu, můžu si vzít třeba Filipa. Odešel a už měsíc se nevrátil domů. Oficiálně jsme se sice nerozešli, ale na zprávy nereaguje, dveře mi neotvírá a na ulici mě sotva pozdraví. Vůbec nevím, co mám dělat a zda mám ještě šanci získat ho zpátky.
Autor: Šárka Cvrkalová
